Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnes zavřeno

Z důvodu technické závady prosíme, aby jste při kontaktu používali pouze telefonní číslo: +420 773 776 630 nebo e-mail: kynzvart@npu.cz.

Zavřít

Poprava na hradu Loket

PhDr. Miloš Říha, 2004

V roce 1822 vykonal poslední chebský kat Karl Huss na hradu Loket popravu na odsouzeném Karlu Hainsovi. Ten byl krátce předtím odsouzen za úkladnou vraždu souseda, kterému dlužil peníze. Průběh samotné popravy podrobně popsal sám mistr popravčí ve čtvrtém dílu své rukopisné kroniky města Chebu. Kronika se pak o pět let později dostala do sbírek kynžvartského zámku, když zde už bývalý chebský kat nastoupil místo kustoda knížecího zámeckého muzea. A tak si dnes můžeme přečíst i autentický rozhovor mezi mistrem popravčím a kajícím se zločincem:

»Popravce se vydal do šlikovského hradu v Lokti, kde se nalézalo vězení. Žalářník mu otevřel kobku a popravce provázen mnohými předními paními vešel k odsouzenému Karlu Hainsovi.

Popravce: "Buď pochválen Pán Ježíš Kristus." Delikvent velice dojat odpověděl: "Na věky věkův amen." Popravce: "Milý Karle, přicházím, abych ho navštívil a se mu ukázal. Jsem ten, který musí na něm rozsudek smrti vykonati." Delikvent: "Tak", pravil - pohlížeje na kata strnule. Popravce: "Jestlipak se také on k svému konci náležitě připravil?" Delikvent: "Ano, toto je obraz mého Spasitele, který mi, jak doufám, bude milosrdný a laskavý. Uznávám své velké hříchy a zvláště lituji svého velkého zločinu, který jsem spáchal na nevinném Gerstnerovi." Popravce: "To jest, milý příteli, pravá příprava a bezpečná cesta k lepšímu životu. Zůstal jen odhodlaným a dobré věci věrným, smrt bude po kratičkém utrpení příjemnou." Delikvent: "Kdo by rád nezemřel, milý Bože, když mám tak dobrotivého pána po svém boku. Já jsem si tu moji zaslouženou smrt představoval daleko bolestněji. Očekával jsem ukrutnosti, ale teď je vše zapomenuto." Popravce: "Ukrutností jsem dalek. Vykonám jen to, co mi soudní úřad ukládá. Nic víc a nic méně. Žádné mučení, anebo podle pověr nezkušených lidí lecjaké trápení, po zcela krátké přípravě je vše v několika minutách odbyto." Delikvent: "Díky boží prozřetelnosti a také díky Vám za útěchu a ponaučení. Nyní rád a s radostí půjdu na smrt." Všichni přítomní, zejména paničky, hořce soustrastí slzeli. Popravce: "Nuže, milý Karle, Bůh ho posilni v jeho dobrém předsevzetí a mocná jeho ruka podporujiž ho až do konce. Potěš ho Bůh."

Následující den o desáté hodině dopoledne byl průvod k popravě. Delikvent byl velebným pánem Seifertem k poslední cestě připraven. A pak justiční rada se obrátil k popravci a delikventa mu předal. Popravce: "Vykonám svoji povinnost co nejbedlivěji, podle moci a práva mi propůjčeného." Delikvent: "Prosím, abych směl svoji poslední cestu vykonati pěšky, jelikož se cítím dostatečně silným. Vykupitel Ježíš Kristus musel také až na popraviště - nesa těžký kříž - pěšky. A já, velký zločinec, bych měl jeti?" Tak se v doprovodu vojska a mnoha lidí z okolí vydal průvod na nedaleký vrch, který za popravní místo byl vybrán. Konečně průvod došel na místo. A po napomenutí knězově skonal delikvent klidně, jen několikráte sebou trhnul.«


Karl Hains (nebo Heinz) zavraždil právního úředníka Matyáše Gerstnera 16. dubna 1822 před jedenáctou hodinou dopoledne. Odsouzen byl už 24. května a rozsudek byl vykonán 19. srpna téhož roku. Záznam rozhovoru v předvečer popravy i samotný průběh popravy v "Chebské kronice" byl určen za příklad všem zlým a zkaženým lidem. Kronikář i mistr popravčí v jedné osobě byl hluboce věřícím, vpravdě filozoficky založeným člověkem. Odsouzeného lotra nezabíjel, nýbrž ho vlastně vypravoval na jeho poslední cestu a tím i na život posmrtný. Poslední dny a hodiny před vlastní popravou odsouzený neměl ani příliš času, zabývat se černými myšlenkami na smrt. Karl Huss ho zaměstnával svou režijní přípravou divadla. Delikvent se musel nazpaměť učit text své poslední role. Karl Huss s ním tento text několikrát zkoušel, opravoval ho, vysvětloval. To byl – řekli bychom – psychologicky velmi chytrý způsob, jak odsouzeného zaměstnat.

A ještě poslední poznámka na závěr: Mistr popravčí obdržel tehdy za svou námahu 47 zlatých konvenční měny. V roce 1835, tedy celých 13 let po popravě, mu však přišlo písemné sdělení centrální účetní kanceláře, že mu kdysi špatně vypočítali odměnu, cestovné a diety a on teď musí vrátit přeplatek - šest zlatých a 26 krejcarů. Záviděníhodný pořádek vládl ve starém Rakousku!