Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku


Starožitnosti z Pompejí

PhDr. Miloš Říha, 2004

Pompeje vstoupily do učebnic starověku jako kvetoucí římské město, zničené 24. srpna roku 79 vrstvou popela z mohutné exploze Vesuvu. Co způsobilo zkázu starověkému městu a smrt jeho obyvatelům, to naopak docela potěšilo novodobé archeology i milióny turistů. Za bohatými archeologickými nálezy z vykopávek jezdí laici i odborníci do Pompejí, Neapole, Říma a snad ještě do Britského muzea (tam je snad všechno!) a tak by zřejmě podobné originální exponáty na zámku Kynžvart byly pro někoho spíše překvapením. Opak je však pravdou.

První archeologické vykopávky v Pompejích sice začaly už v antice, ale až do roku 1748 zůstala tato lokalita prakticky neznámá. Soustavně zahájil výkopy až teprve neapolský král Joachim Murat v letech 1808-1815 a v letech 1828-1837 pak probíhaly v antickém Herculaneu, který stihl podobný osud jako Pompeje. Prakticky současně se začaly objevovat první starožitnosti z Pompejí ve sbírkách evropských vládců, některých vlivnějších příslušníků šlechty a dalších sběratelů.

Hraběnka von Zedwitz údajně našla roku 1822 v Pompejích železný pečetní prsten. Při své zpáteční cestě z Palerma ho v Chebu předala katovi Karlu Hussovi, který ho zařadil do svých sbírek, vedle okrouhlého kovového zrcadla, zkamenělého kousku chleba, a kousku malty s výmalbou, který předtím získal roku 1816 od hejtmana Saboni.



Do sbírek kynžvartského zámeckého muzea se nebývale velké množství starožitností z Pompejí dostalo prostřednictvím rodiny Zichy Ferraris. Hraběnka Zichy Ferraris ("Molly"), matka třetí manželky kancléře, byla údajně sama svědkem archeologických vykopávek. To platí také o některých antických nádobách, pro něž se dodnes užívají jejich původní řecké názvy, jako "askos" - kapací lahvička s červenohnědými postavami na černém podkladu, "lekythos", "aryballos", "bombilios" - nádoba na mast z černé terakoty (hlíny), "olpe" - nádoba ze světlé terakoty a další. Na posledně jmenované nádobě našel zámecký kustod prof. Paul Rath papírovou cedulku s pečetí neapolského krále Ferdinanda II. (*12.1.1810, †22.5.1859, král obojí Sicílie 1830-1859). Předmět byl nalezen v Cerevetri a do muzea ho rovněž věnovala zmíněná hraběnka M. Zichy Ferraris. Pompeje navštívila v roce 1840 a mnoho nálezů dostala darem od krále Ferdinanda II.

Muselo to být pro tehdejšího archeologa opravdovým utrpením, když se mu po jeho vykopávkách neustále promenádovali dotěrní důležití pánové a načechrané dámy, často dokonce v doprovodu samotného krále, který jim pak na památku věnoval čerstvé nálezy, a to snad i před jejich odborným zpracováním. Krátce po odkrytí nádherně zdobené kamenné mozaikové podlahy Hadriánova paláce (římský císař Hadriánus, nar. 76, císař 117-138) se na nález vrhli podobní nevítaní hosté a celé kusy mozaiky si odnášeli domů jako suvenýr - nadporučík Poso di Porco i do kynžvartského muzea.


V roce 1806 byly v Pompejích nalezeny zbytky mouky. Ještě tentýž rok získala Molly Zichy-Ferraris mouku (ve skle na hodiny) darem od markýze de Beaufforta. Z celé kolekce vzácných bronzů je zřejmě nejvzácnější bojový vůz s dvojspřežím a vozatajem. Najdou se zde ale i římské bronzové nádoby - pánev a kastrol, ještě se zbytky kostí z masitého jídla a dvěma otisky pečeti neapolského krále, aby nebylo pochyb o tom, kdo dal souhlas k "vývozu památek". Další bronzové nádoby, měděnou nádobu, bronzové ohřívadlo, závěsnou bronzovou nádobu, železný nůž, terakotovou konvici, dva hrnce a skleněný šálek věnovala do kynžvartského kabinetu kuriozit roku 1865 hraběnka Carola Zichy Ferraris. Opět to byla pozůstalost po čiperné "Molly". Duté zlaté perličky v počtu 15 ks zřejmě pocházejí z cenného antického náramku.

Odkrývání místy až šestimetrových vrstev nánosu a popela trvalo v Pompejích po celé století. To, co dnes na této antické památce obdivujeme, je vlastně rekonstrukce přepychových i docela obyčejných domů, včetně jejich originálního vybavení. Pokud přitom něco v Pompejích nenajdete, hledejte to také na zámku Kynžvart.