Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnes zavřeno

!!!Během větrného počasí platí zákaz vstupu do zámeckého parku!!!

Zavřít

Když se radní nepovede

PhDr. Miloš Říha, 2004

Když už krátce po volbách zjistíte, že se to zase nějak nepovedlo a ti "darebáci na radnici" se vůbec nemají k plnění svých předvolebních slibů, neklesejte vůbec na mysli. Nic nového pod sluncem! O tom, jak to například před téměř 200 lety vypadalo v Chebu, se můžete dočíst ve čtyřdílné kronice z pera posledního chebského kata Karla Hussa. Je to vskutku velmi zajímavé čtení.



Sbírkou těch nejhloupějších rozhodnutí se podle kronikáře bezkonkurenčně proslavil jistý Abraham Vinzenz Josef Totzauer - původně magistrátní rada v Praze, který byl v prosinci 1807 zvolen chebským starostou.

C.k. zámecký kapitán Riedl z císařského zámku Laxenburg uviděl při své návštěvě Chebu v roce 1827 celou řadu historických památek, které by se podle jeho názoru mohly dobře hodit k výzdobě výletního zámku císaře Františka I. Chebský magistrát okamžitě přijal příslušné rozhodnutí a nabídl mu starobylé skříně, kachlová kamna z roku 1557, cenný lustr, dvě "krokodýlí hlavy" z okapního žlabu chebské radnice a mnoho dalších památek.

Od roku 1808 se starostovi podařilo opravdu hodně. Sedm kamenných křížů stálo od nepaměti na kraji Chebu nad silnicí do Františkových Lázní, než je nechal starosta Totzauer v roce 1810 strhnout a rozbít na cestářský štěrk. Své rozhodnutí tehdy zcela vážně odůvodnil obavami, aby si prý návštěvníci lázní, projíždějící kolem, z těchto křížů neodvezli jen smutné vzpomínky na město.

V roce 1809 vyhořel kostel sv. Michaela. Po požáru stály ještě hlavní obvodové zdi. Magistrát je ale nechal strhnout a kostel zcela demolovat. Odstraněn byl i původní kamenný oltář.

Vrcholem celé série nenapravitelných škod se ovšem stalo stěhování městského archivu v roce 1822. Archiv byl do té doby v tom nejlepším pořádku. Nejstarší archiv obsahoval dokonce nejstarší dokumenty už od roku 1300 ! Tyto prastaré dokumenty, pergamenové listiny i vzorně uspořádané doklady s městským rozpočtem a knihovnou byly jako bezcenný odpad naházeny na půdu nové radnice. Pamětníci zaznamenali, že si malé děti dělaly trumpety ze starých pergamenových listin.

Starobylou sbírku stříbrného a cínového nádobí, kterou celé generace opatrovaly v majetku radnice, nechal starosta v roce 1826 prodat. Věže městského opevnění byly zbourány v letech 1832 až 1836. Starosta také nedal na mnohá doporučení a nenechal včas zabezpečit nádhernou hvězdicovou klenbu ve Frauenkirche, až se v roce 1839 zřítila. Nechal strhnout i starobylou katovnu, kde měl až do roku 1837 své první soukromé muzeum Karl Huss. Dobové prameny potvrzují, že starosta v ničení chebské historie pokračoval až do své smrti v listopadu 1845.

Karl Huss nenašel v Chebu pochopení ani místo pro své muzeum a tak se nakonec dohodl s kancléřem Metternichem a založil tak slávu jeho zámeckého kabinetu kuriozit. Mnohé další chebské památky se tak dostaly mimo město. Je mezi nimi i pískovcová hlavice jednoho okenního sloupu z chebského hradu a kamenná koruna s litinovým říšským jablkem, tvořící kdysi nástavec hrotu staré brány města Chebu. Nápisoví destička z hlavice věže městského farního kostela v Chebu je z roku 1544. Na Kynžvart se nakonec dostal i originál Chebské kroniky. Štěstí pro Kynžvart - smůla pro Cheb. Také toto je výsledek práce chebského starosty Totzauera.

Inu, když něco děláme, měli bychom myslet i na to, co o naší práci řeknou jednou naši potomci - třeba za 200 let.