Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnešní návštěvní doba

Romeo a Julie od Dumase

PhDr. Miloš Říha, 2004

Podrobně si prostudujte třeba všechny světové encyklopedie i podrobnou biografii Alexandre Dumase staršího, zkontrolujte úplný seznam jeho monumentálního díla více než 300 divadelních her a románů a nikde nenajdete ani jedinou zmínku o existenci jeho vlastní veršované verze dramatu "Romeo a Julie". Každý přece ví, že toto slavné drama je dílem Williama Shakespeara z roku 1595 a Alexandre Dumas otec se proslavil úplně jinými díly - "Tři mušketýři", "Hrabě Monte-Cristo" a mnoha dalšími. Přesto můžeme na zámku Kynžvart prokázat, že Alexandre Dumas toto dílo někdy v roce 1869 skutečně psal.

Krátce po Dumasově smrti (5.12.1870) se do sbírek kynžvartského zámeckého muzea dostal jeho dubový psací stůl s hustě popsanou vrchní deskou. Dobrá třetina pracovní plochy stolu je pokryta množstvím inkoustových kaněk, svědčících o tom, jak si mistr pravou rukou během psaní mnohokrát velkoryse "odcákl" přebytečný inkoust z brka. Pravá strana stolu je navíc hustě popsaná zběžnými útržky veršů, které spisovatele právě napadly. Doplňují je celkem čtyři autorovy podpisy s daty 1. května 1869 a 3. listopadu 1869 a silně zvýrazněné rodinné heslo: "Bůh dal, Bůh dá" ("Deux dedit, deux dabit").

Na levou stranu stolu Alexandre Dumas psal dlouhé strofy dialogu Romea a Julie z nikdy nepublikovaného autorova dramatu. Bylo mu už tehdy 67 let a zbýval mu poslední rok života. Ani tento věk však věčnému dobrodruhovi a romantikovi nijak nebránil znovu zahořet láskou k jisté krásné šlechtičně. Posílal jí dlouhé milostné dopisy a v nich i některé úryvky z připravovaného dramatu. Dialogy Romea a Julie si připravoval na levé straně stolu, aby je pak mohl přepsat. Milostné dopisy se nedávno vynořily ve Francii a snad budou i publikovány. O našem "kynžvartském vydání" ale nemá dosud nikdo ani ponětí.

V posledních letech Alexandra Dumase působil v Paříži kníže Richard von Metternich jako vyslanec rakouského císaře Františka Josefa I. u francouzského dvora císaře Napoleona III. Spolu se svou manželkou Paulínou se přátelili s Dumasovými - otcem, synem i Marií Alexandrou. Ta totiž zcela náhodou přišla na rakouské vyslanectví žádat o příspěvek na dobročinné účely a později Metternichovy seznámila se svým otcem. Alexandre Dumas byl pak u Metternichových častým hostem. U dobrého jídla a pití bavil společnost svými poutavými příběhy, plnými dobrodružství. Náhoda tomu chtěla, že po dramatikově smrti i kníže Richard ukončil svou diplomatickou misi v Paříži a vrátil se na Kynžvart. Není divu, že si sebou přivezl i spoustu památek na celou rodinu Dumasů, spoustu knih, obrazů a také vzácný autorův psací stůl, křeslo a jeho vzácný kalamář. Jen ten kalamář dnes na zámku chybí. V listopadu 1982 ho "odborníci" z neznalosti či vlastní hlouposti nechali jako bezcenný vyřadit a prodat Klenotům. Bůh ví, kde je mu konec.

V souvislosti s dialogem Romea a Julie nás velký spisovatel a dramatik možná překvapí i trochu jinak. Je poměrně málo známé, že Dumas napsal i "Velký slovník kuchařský" ("Grand dictionnaire de cuisine", vyšel z autorovy pozůstalosti v roce 1872). Dodržel tak své předsevzetí, podat zprávu o všem jedlém. Ve svém slovníku se věnoval také některým neznámým jídlům, jako je například achiár - extrémně ostrá zavařenina, importovaná z Východní Indie Holanďany. Autor tuto ostrou lahůdku doporučuje "hlavně flegmatickým náturám a starcům". Popisuje delikatesy z exotických zvířat či dokonce ze zpěvných ptáků. Takový skřivánek podle Dumase například vyniká dvojí předností: je opěvován básníky a ještě chutná i na talíři. Přesně v tomto duchu pak na známý Shakespearův dialog Romea a Julie o slavíku a skřivanovi Dumas plynule navázal receptem na "skřivana v kastrólu podle Eleazara Blazeho". V jistém smyslu tak můžeme říci, že i toto je Romeo a Julie od Dumase.