Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

V termínech 23.3., 24.3. a 27.3. - 31.3. prohlídka zámku v 13:00 z technických důvodů neproběhne.

Zavřít

Na korunovaci švédského krále

PhDr. Miloš Říha, 2004

Kníže Richard von Metternich dostával z titulu svého postavení významného diplomata a jistě také jako syn svého slavnějšího otce, rakouského státního kancléře Clemense knížete von Metternich - Winneburg, celou řadu lákavých pozvání. Svou přítomností, osobním šarmem a intelektuálním vtipem ozdobil celou řadu společenských událostí. Když však dostal počátkem roku 1873 pozvání, aby se v květnu toho roku osobně zúčastnil slavnostního nastoupení švédského a norského krále Oskara II. na švédský trůn, byla to i pro něho mimořádná událost.


Oskar II. Friedrich byl osobnost nesporně velmi zajímavá. Narodil se roku 1829 jako třetí syn krále Oskara I. a jako vévoda Východního Jutska získal švédskou a norskou korunu po smrti svého bratra Karla XV., který zemřel 18. září 1872. Už v mládí byl znám jako zdatný námořník. Účastnil se několika námořních expedicí a nechyběl ani při výzkumných výpravách do severních polárních oblastí Arktidy. To vše byla jistě důležitá kvalifikace v Norsko-Švédské Unii, s její čtvrtou největší obchodní flotilou na světě. Po studiích na univerzitě v Uppsale se začal také podrobněji zabývat historií a literaturou, publikoval rozsáhlé monografie a našel si čas i k návštěvě světových výstav.

Slavná korunovace se konala 12. května 1873 ve Stockholmu a 18. července 1873 pak v katedrále Trondheim. Na korunovaci se sjely významné osobnosti z celé Evropy. Norsko-Švédská Unie, která měla již za rok oslavit své 60. výročí, představovala nejen důležitého obchodního partnera, ale také pozitivní příklad politického řešení historických sousedských sporů.

Kníže Richard von Metternich teprve nedávno ukončil svou diplomatickou misi velvyslance rakouského císaře Františka Josefa I. u francouzského císaře Napoleona III. Když byl francouzský císař, zajatý pruskými vojáky u Sedanu, donucen roku 1870 odstoupit, vrátil se kníže Richard do Vídně a na svůj dědičný zámek Kynžvart. Cesta do Stockholmu tak pro něho znamenala příjemné zpestření této jeho "dovolené". Měl tu opět příležitost obnovit a upevnit své staré známosti a kontakty s mnohými hosty, s nimiž se znal ještě z Paříže. Na severu však knížete Richarda lákaly i jiné věci, než jen pompézní oslavy, bankety a samotný obřad korunovace. Od svého návratu z Paříže zajížděl v posledních měsících častěji na kynžvartský zámek a samotného ho tu okouzlily exotické a starodávné kuriozity v kabinetu zvláštností, který zdědil po kancléři Metternichovi. Proto se už během cesty do Stockholmu rozhlížel, čím by své zámecké muzeum po návratu obohatil.


Něčím zcela novým a mimořádným bylo pro knížete Richarda jeho setkání s Laponci. Tito kočovní chovatelé a lovci sobů a rybáři, žijící v nejsevernější části Skandinávie, ho ohromili svými důmyslnými nástroji, zvláštním oděvem i způsobem života, který připomínal spíše pravěk nebo rané dějiny, než konec 19. století. Knížete zaujal jejich vzhled i neznámý jazyk a opatřil si některé jejich předměty. Pro zámecké muzeum získal některé součástky oděvu z Laponska - kožich, opasek, typickou modrou soukennou čepici s knoflíkem, pár bílých kožešinových bot a pár palčáků, kabát z hrubé kůže, spodní oděv z bílé vlny, pestrobarevný lem opasku a další kusy. Vrcholem jeho sběratelského úspěchu se staly severské laponské sáňky ve tvaru loďky, pro sobí nebo spíše psí spřežení. Sáňky jsou docela veliké a jejich transport až na Kynžvart nebyl vůbec jednoduchý. Z Laponska pochází i opracovaná sobí lopatka na rožnění a laso na lov sobů. Kolekci suvenýrů pak doplnila tabatěrka na šňupací tabák, kterou knížeti věnoval svobodný pán Dr. Gustav von Düben, fotografie švédských selských krojů, různé mapy a dokumenty a také fotografie hostů korunovace. Na těchto fotografiích je pochopitelně nový norský a švédský král Oskar II., pruský generál Blumenthal, kníže Richard von Metternich, hrabě Zapary, hrabě Larisch a celá společnost při samotné korunovaci ve Stockholmu.

Sláva skončila, hosté se vrátili domů, kníže svými objemnými zavazadly potěšil srdce správce kynžvartských zámeckých sbírek a pro nového krále začaly dny všední a pracovní. Následujícího roku 1874 ještě prosadil zákon, kterým se usnadnilo obchodní a lodní spojení mezi Švédskem a Norskem a pak ho už čekaly jen dlouhé a ostré spory s norským parlamentem (Storting) o rozdělení moci, o právu veta krále a rozdělení konzulárních služeb. Vleklé spory o dělení kompetencí - jaké jsme si ostatně svého času dost užili i u nás (vzpomínáte?). Celé to nakonec vyvrcholilo diplomatickými šachy a zákulisním jednáním, jehož výsledkem bylo rozbití vztahů mezi Norskem, Švédskem a Dánskem. Norský parlament Storting nakonec rozpustil unii se Švédskem a norského krále 7. června 1905 sesadil. Oskar II. byl posledním králem z dynastie Bernadotte. Byl hluboce zklamaný rozchodem bratrských národů a tak ani nedovolil, aby některý člen jeho rodiny přijal uprázdněný norský trůn. Zbyly jen zažloutlé fotografie.