Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnešní návštěvní doba

Nejstarší fotografie na světě

PhDr. Miloš Říha, 2004

V Národním technickém muzeu v Praze najdete v expozici dějin fotografické techniky vzácný snímek královského paláce v Paříži z roku 1840 a o rok starší zátiší s motivem uměleckého ateliéru. Málokdo zná příběh tohoto zátiší z roku 1839 ze sbírek kynžvartského zámeckého muzea, i když nepochybně patří mezi nejstarší a najvzácnější daguerrotypie na světě.


Když francouzský vědec Joseph Nicéphore Niepce dokázal v roce 1827 zhotovit vůbec nejstarší fotografickou scénu - pohled na střechy v Châlon-sur-Saône, pokračovala jeho spolupráce s dalším Francouzem - malířem a vynálezcem, jímž byl Louis Jaques Mandé Daguerre (1787-1851). Louis Daguerre byl už od roku 1822 dobře znám v celé Paříži svými dioramaty - optickými iluzorními obrazy na průsvitném materiálu. Od roku 1829 chtěl spolu s Niepcem rozvinout novou technologii fotografování, ale jejich spolupráci přerušila Niepceho smrt v roce 1833. Louis Daguerre pak navázal na práci Niepceho, pokračoval v práci sám a svou metodu, umožňující získat na citlivé vrstvě jodidu stříbrného trvalý pozitivní obraz, zveřejnil 19. srpna 1839. Tento fotografický zobrazovací postup byl pak po něm nazván daguerrotypií.

V posledních letech vládne spor mezi odborníky ze slavné americké Daguerrian Society a francouzskými experty o nejstarší portrétní daguerrotypii. Celý spor se rozhořel zejména poté, co jistý Marc Pagneux koupil v roce 1989 na pařížském bleším trhu u Porte de Vanves za pouhých 150 dolarů portrét muže, kterým by mohl být malíř Nicolas Huet. To ovšem nejstarší portrét datuje do roku 1837, zatímco doposud se rok jiného prvního portrétu kladl až o dva roky později. Celých deset let si pak Marc Pagneux svůj unikát nechával pro sebe, než ho konečně 23. prosince 1998 publikoval v deníku Le Monde. Svůj šťastný nákup za 150 dolarů si dnes cení na milión dolarů.


Kynžvartská daguerrotypie – zátiší z roku 1839 s motivem uměleckého ateliéru a s vlastnoručním věnováním autora a objevitele kancléři Metternichovi, je unikátní technickou památkou mimořádného celosvětového významu. Metternich daguerrotypii zařadil do svého kynžvartského zámeckého muzea, když si předtím vlastnoručně na zadní stranu poznamenal jako velmi významnou skutečnost, že mu Louis Jacques Mandé Daguerre tuto daguerrotypii věnoval dokonce ještě před zveřejněním svého objevu (!).

Tyto okolnosti byly podrobně zaznamenány v dobových katalozích Metternichova kabinetu kuriozit. Prof. Paul Rath, tehdejší kustod Metternichova kynžvartského zámeckého muzea, o tomto předmětu 8. září 1856 píše: „No. 760: Daguerrův pokusný obraz u příležitosti vynálezu světelných obrazů, zaslaný jeho Jasnosti Clementu W. L., knížeti von Metternich, ještě před zveřejněním tohoto nového objevu.“ … „Tento zajisté neobyčejně cenný obraz, kterým se započala nedohlédnutelná řada uměleckých vyobrazení a nanejvýš úspěšných výzkumů…“ atd. Samotný kancléř Clemens L. W. kníže von Metternich se o této daguerrotypii zmiňuje ve svém dopise z 23. srpna1839. Dobový opis je uložen v dokumentaci kynžvartského zámeckého muzea.

V roce 1985 byla vzácná kynžvartská daguerrotypie zapůjčena Národnímu technickému muzeu v Praze. Zámek Kynžvart byl v té době už 9 let uzavřen (od dubna 1976), s minimální perspektivou, že se ještě někdy podaří sehnat peníze na záchranu objektu, napadeného dřevomorkou. Všechny sbírky byly proto v letech 1984-1987 odstěhovány mimo Kynžvart – do depozitářů a jako zápůjčky muzeím, galeriím a památkovým objektům. V roce 1998 se ale podařilo finanční prostředky zajistit a zámek byl v roce 2000 opět kompletně zpřístupněn. Na zámek se také vrátily předměty, zapůjčené z jeho sbírek. Zápůjčka vzácné daguerrotypie Národnímu technickému muzeu však byla bohužel ještě v roce 2002 prodloužena na dalších šest let.

Od roku 1990 přišlo na Ministerstvo kultury České republiky několik dopisů a lukrativních nabídek od zástupců nejmenované americké společnosti. Ta v nich nabízí za kynžvartskou daguerrotypii milión amerických dolarů. Naposledy v květnu 2002 musel kastelán zámku zdůvodňovat, proč není tento unikát na prodej. Myslím, že bychom se museli určitě hluboce stydět za to, kdybychom podobnému prodeji nedokázali zabránit.