Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnešní návštěvní doba

Z důvodu technické závady prosíme, aby jste při kontaktu používali pouze telefonní číslo: +420 773 776 630.

Zavřít

Století objevů

PhDr. Miloš Říha, 2004

Devatenácté století bylo prý - kromě jiného - také stoletím objevů. Celou řadu důkazů pro toto tvrzení najdeme také na zámku Kynžvart, takže to asi bude pravda. Desítky optických přístrojů a jejich součástí, nejstarší daguerrotypie a fotografie, objev abbé Caselliho v telegrafii, telegrafické pokusy psaní po Mayerově objevu a mnohé další unikátní předměty nás o tom jistě přesvědčí.

Samostatnou kapitolou rozvoje telekomunikací bylo pokládání podmořských dálkových telegrafních kabelů. Ten nejstarší, na dně Lamanšského průlivu, vedl od roku 1851 z Doveru do Calais. Další později spojily Švédsko s Dánskem, Itálii s Korsikou, Ceylon s Indií, Maltu s Alexandrií atd. Když Američan Cyrus Field roku 1856 vytvořil společnost pro položení transatlantického kabelu na dně Atlantického oceánu z Irska až na ostrov Newfoundland, našel pro tento projekt významnou finanční podporu vlády Anglie i U.S.A. Vlastní pokládání začalo v srpnu 1857, už ve vzdálenosti 274 anglických mil od irského pobřeží se však kabel přetrhl. V létě roku 1858 byl položen kabel nový, ten byl ale pro svou špatnou izolaci zcela nepoužitelný. Teprve počátkem roku 1864 na třetí pokus spojil oba břehy Atlantického oceánu funkční telegrafní kabel, který byl dlouhý 3.200 anglických mil (5.100 km). Model konstrukce transatlantického kabelu v kynžvartském kabinetu kuriozit získal kníže Metternich v roce 1858. Na destičkách je připevněno 8 částí kabelu, který - jak se ukázalo - nikdy nefungoval.


 

 

 

Dlouholeté přátelství kancléře Metternicha s ruským velvyslancem knížetem Tatiščevem se utužovalo pravidelnými karetními partiemi whistu a opakovanou návštěvou ruského knížete na kynžvartském zámku. (Nedaleko Písečného rybníka v zámeckém parku najdeme ostatně dodnes na kameni vytesaný nápis TATISCHEF FELSEN.) Když později ruský kníže oslepl, nechal pro něho Metternich vyrobit jakýsi hrací stroj - pomůcku, se kterou mohl kníže Tatiščev za pomoci svého komorníka hrát oblíbený whist v salónu knížete Metternicha. Jak se píše v muzejním inventáři, ruský kníže mohl hrát s mistrovstvím jako aktivní partner. Do kynžvartského muzea byl předmět zařazen roku 1852. Knížete Metternicha problematika slepeckých pomůcek velmi zajímala. Nechal si proto poslat také slepecké tabulky, které vynalezl slepý plukovník Carl von Becké.

Ne všechny vynálezy však bývají takto bohulibé. Hrabě Fiorekfalva vyvinul nový typ bomby - vlastně ručního granátu, který byl naplněn kuličkami a třaskavou rtutí a explodoval po dopadu nárazem na některou z rozbušek, kterými se na jedné straně bomba jenom ježila. Celkem deset takovýchto ručních bomb hrabě vyrobil pro atentátníka Orsiniho. Felice hrabě Orsini byl roku 1844 odsouzen na galeje za svou účast v tajném spolku v Bologni. Už po dvou letech byl na amnestii papeže Pia IX. propuštěn, ale ve své odbojové činnosti pokračoval - nejprve v Lombardii a v Benátkách, potom ve Švýcarsku a v Sedmihradsku a po roce 1857 v Londýně. Tam připravil spiknutí a atentát na francouzského císaře Napoleona III. Spolu se svými společníky (Carlo di Rudio, Andrea Pieri a Antonio Gomez) pak 14. února 1858 hodili tři bomby na kočár, který vezl císaře do divadla. Císař s manželkou zůstali nezraněni, na ulici však zůstalo 10 mrtvých a 150 zraněných. Orsini, Pieri a Rudio byli odsouzeni k smrti (popraveni 13. března1858), Gomes k doživotním nuceným pracím. Jedna bomba ale dopadla špatně (pro císaře dobře) a nevybuchla. Bylo tehdy jaksi samozřejmé, že nevybuchlou bombu císařovna Eugenie věnovala do kynžvartského knížecího muzea.



V Kynžvartu můžeme obdivovat například prototyp unikátních stolních hodin (tzv. "pendule mysterieus") francouzského vynálezce, psaný návod, kterak učinit součásti vzduchu viditelnými, několik věčných kalendářů, kopírovací přístroj, metronom, laktometr, dendrometr či tzv. "guillochir" (přístroj, kterým bylo možné zdobit povrch předmětů z kovu, dřeva nebo slonoviny soustavou pravidelných křivek) a mnoho dalších unikátů. Už jste ale někdy slyšeli o "teploměru sympatií"? Tento módní hit lázeňské sezóny 1858 sloužil k rychlému a účinnému seznámení se. Prostě jste se zakoupeným přístrojem v ruce oslovili na kolonádě vyhlédnutou bytost vašemu srdci milou a pod záminkou měření sympatií zapředli připravený rozhovor. Po chvíli už běžela nenucená konverzace a teploměr tak splnil svůj účel. Šikovná věcička...