Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku


Krádež gobelínu na Kynžvartu

PhDr. Miloš Říha, 2004

Mezi nejsmutnější okamžiky v životě každého kastelána patří zoufalý až nevěřícný pohled na prázdné místo na stěně nebo na polici. Vloupání na zámek je noční můrou, která člověka straší ve snu a znovu ho již poněkolikáté nutí zkontrolovat, že je všechno řádně uzamčeno a zajištěno. Tak tomu docela určitě nebylo ve čtvrtek 26. října 1967 večer. Když v noci ze čtvrtka na pátek přijel k zámku jistý Vladimír C. z Nové Role, našel ještě u zámku zapomenutý žebřík. Přistavil si ho k balkonu a tam na něho dokonce čekaly neuzamčené dveře. Takové pozvánce lupič nedokázal odolat. V poměrně krátké době už vykradl hrad Loket, muzeum v Turnově, další v Děčíně, ve Františkových Lázních a v Plzni. Opravdu zkušený zloděj.

Vladimír C. si vytypoval především vzácný pozdně gotický gobelín "Klanění Sv. Tří králů v Betlémě". Měl dobrý vkus. Tento nástěnný koberec byl patrně tím vůbec nejstarším, který se v Československu po 2. světové válce zachoval. Byl poměrně malý - 100 x 110 cm. Snad se jednalo o fragment nějakého většího celku, protože tak malé koberce se obvykle nevyráběly. Utkán byl někdy na konci 15. století snad v jižním Německu. Odborníci soudí, že kancléř Metternich gobelín získal ze zrušeného kláštera benediktýnů v německém Ochsenhausenu. Pro Kynžvart odtud už přivezl celou knihovnu, snad i čtyři deskové oltářní obrazy Bernharda Strigela a možná i tento gobelín. K tomuto vzácnému lupu zloděj ještě jaksi navíc přibalil dva obrazy - "Zámecký dvůr s arkádami" a "Palácové schodiště se stafáží". Obrazy roku 1833 namaloval italský malíř a specialista na architekturu Giovanni Migliara (1785-1837).

Zloděj byl tehdy už nějakou dobu zaměstnán u německé firmy Zeidler v Selbu a tam také v Plössberger Weg přechodně bydlel. Jezdil proto pravidelně vlakem z Aše do Selbu a tak si připravil dobrodružný převoz ukradených exponátů vlakem do Německa. Dnes už v jeho oboru panuje poměrně velmi úzká specializace, ale tehdy ještě tento darebák sám kradl, převážel i prodával. Počítal s tím, že v Německu s prodejem kradených vzácností nebude žádný problém. V Norimberku poměrně levně prodal gobelín, jehož cena se u nás už tehdy odhadovala na více než milion korun. Mezitím pokročilo vyšetřování kynžvartského vloupání natolik, že byl lupič brzy zatčen, obviněn a odsouzen. Gobelín ani obrazy z Kynžvartu se ale už nikdy nepodařilo získat zpět. Zřejmě skončily v soukromých sbírkách a nový majitel se ukradenými skvosty nechlubí. Pan Vladimír C. ještě několik let posílal 800 korun měsíčně na účet Památkového ústavu a po odpykání trestu se z "tepláků" vrátil do civilu.

Nebyla to první loupež na Kynžvartu. Poprvé se vloupal 11. listopadu 1828 jistý Josef Semmenetz do nové zřízeného muzea a ukradl tam 75 kg mincí. Většinu mincí se podařilo najít až po 7 měsících. Druhým případem bylo darebáctví čtyř kluků v březnu 1955. Využili nepozornosti průvodkyně a ukradli několik věcí tak, že je prostě vyhodili oknem. Antonín J., Jiří Š., Vlastimil a František Č. tak ochudili zámecké sbírky například o unikátní chlapeckou hůlku Napoleonova syna Orlíka a několik dalších exponátů. O dvanáct let později si počátkem ledna 1967 aktér nočního lupu odnesl svícen z míšeňského porcelánu, perský hedvábný koberec a obraz "Alej listnatých stromů" od Giovanni Bassiho.

Ještě v březnu 1974 upozornila chebská policie Památkový ústav, že sbírky nejsou dobře zajištěné. Dostalo se jí ovšem písemného ujištění, že je vše v naprostém pořádku. Ještě 11. října informoval kastelán, že je objekt řádně a bezpečně zajištěn (kopie dopisu je v archivu zámku) a o týden později bylo při vloupání odcizeno 27 řádů a medailí. Z provedení loupeže bylo zřejmé, že se jednalo o loupež na objednávku. Stejně jako v obou předchozích případech, i tehdy prý zůstaly balkónové dveře otevřené.

Smutné téma tohoto článku budiž pro nás varováním před všemi darebáky, nenechavci a neřády, kteří bohužel stále žijí mezi námi.