Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnes zavřeno

Z důvodu technické závady prosíme, aby jste při kontaktu používali pouze telefonní číslo: +420 773 776 630 nebo e-mail: kynzvart@npu.cz.

Zavřít

Velká loupež na zámku Kynžvart

PhDr. Miloš Říha, 2004

Když se poslední chebský kat Karl Huss 1. října 1827 přestěhoval ze své chebské katovny na kynžvartský zámek, splnil tím první část smlouvy, uzavřené dva týdny předtím s kancléřem Metternichem. Ten se měl stát po Hussově smrti vlastníkem jeho bohatých sbírek a za to Hussovi slíbil na zámku byt, otop a doživotní rentu 300 zlatých. Od 20. května 1828 se pak ve 21 bednách stěhovaly na zámek mince, knihy a přírodniny z Hussova chebského muzea a nově jmenovaný knížecí kustod sám je pozorně instaloval v novém zámeckém muzeu. Dodejme, že samotná numismatická sbírka sestávala ze 7109 mincí v ceně 7501 zlatých, 49 3/4 krejcarů konvenční měny a kustod si tak vlastně předplatil ”knížecí rentu” na 25 let. Na zámku pak žil už jen deset a půl roku - zemřel 19. prosince 1838. Mezitím ale na zámku došlo k velké loupeži a o tom je náš příběh.


V noci 11. listopadu 1828 se kdosi vloupal do numismatického kabinetu a ukradl větší část vzácných mincí. Při vyšetřování padlo podezření dokonce i na správce sbírek - Karla Hussa. Nešťastný kustod znovu a znovu dokazoval, že sbírka mincí je výsledkem jeho vlastního mnohaletého sběratelského úsilí a nebyl důvod, proč by si ukradl něco, co mu vlastně podle smlouvy do smrti právem patří. Zlé jazyky stále hledaly tajemné souvislosti a ani kancléř Metternich se svého správce sbírek nijak nezastal.

Na zámek do nedávno otevřeného zámeckého muzea však nadále proudily desítky a stovky návštěvníků. Jak píše kancléř Metternich v dopise své dceři Leontýně, ”tito lidé z Mariánských Lázní zůstávali přesto hodiny před prázdnými vitrínami, aby obdivovali místa, kde ty ukradené mince ležely, a naslouchali panu Hussovi, jenž jim s neuvěřitelnou výmluvností popisoval, co to bylo za předměty”.

Jak později vyšlo najevo, neznámým lupičem byl jistý Josef Semmenetz. Pytel s mincemi, vážící dobrých 75 kg, nejprve zakopal v tzv. Harrantově mlází poblíž sochy sv. Jana Nepomuckého pod Kynžvartem. Teprve po 7 měsících a 7 dnech - 15. června 1829 - si mince ze své skrýše tajně vyzdvihl a převezl je do Prahy, aby tam byl už 19. června dopaden protokolistou panem Watzkem a předán trestnímu soudu. Všechno hned přiznal a většina ukradených mincí byla nalezena při prohlídce v jeho pokoji v hostinci ”U černého koně”. Protože podle výpovědi pachatele se při překotném vykopávání některé mince ztratily, přijel do Kynžvartu chebský soudní rada Jeremias Gschir s plánkem, který mu v Praze Joseph Semmenetz nakreslil, a pokusil se u sochy sv. Nepomuka ještě nějaké mince najít. Skutečně v Harrantově mlází ještě našel 1 tolar a 4 solidy. Konečně přijel 18. července do Žandova poštovní dostavník s ukradenými mincemi a vrchní správní úředník pan Platzer je neprodleně dopravil do Kynžvartu. Dne 9. srpna 1829 pak komisionelně převzal správce sbírek - zámecký kustod Karl Huss - celkem 1635 zlatých, stříbrných a měděných mincí. Ztráta na mincích byla vyčíslena na 388 zlatých, 27 a půl krejcaru.

Kancléř Metternich o 2 dny později (opět v dopise Leontýně) napsal: ”Samotný kabinet je jednou z nejpozoruhodnějších a nejkurióznějších věcí na světě. Velkoknížecí kustod - pan Huss nedovolí, aby ho někdo nazval jinak - má takový cit pro neobyčejné věci, že všude nějaké najde. Tak objevil na půdě staré brnění, helmu, rukavice, pozoruhodné váhy a dokonce dvě žehličky takového typu, který se určitě už 200 let nedělá. Jsou z bronzu a namísto horkého železa se ohřívají žhavým uhlím. Klasická žehlířka by se z toho asi zbláznila. Když jsem tyto podivné přístroje objevil v rohu kabinetu, myslel jsem si, že pocházejí alespoň z šatníku Marie Stuartovny nebo královny Alžběty. Ptal jsem se tedy na to pana Hussa a protože je to nejpoctivější muž na světě, odpověděl: "Ach Bože ne, vytáhl jsem je z kynžvartské komory na haraburdí!" Vidíš, že to není žádný podvodník.”

Poctivému kustodovi Karlu Hussovi se za křivé podezření nikdy nikdo neomluvil. A jeho mince? Jsou v kynžvartských sbírkách v pořádku dodnes.