Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnešní návštěvní doba

Obnovu zámku Kynžvart platil baron Rothschild

PhDr. Miloš Říha, 2005

Postavit zámek není žádná levná záležitost a ani jeho obnovu či opravu si určitě nemůže dovolit každý. Nedávná obnova kynžvartského zámku stála 82 milionů Kč a většinu prostředků poskytla Evropská unie. Přímo před očima vstala jako bájný Fénix z popela kulturní památka, celé čtvrtstoletí prázdná, opuštěná a málem zapomenutá. Vynikající kvalita prací se v roce 2001 dočkala nejvyššího evropského uznání za památkovou péči - medaile EUROPA NOSTRA. Mnohokrát se přitom také probíral mimořádný úspěch společného financování obnovy zámku.


Podobný problém ovšem musel už před 180 lety řešit i rakouský ministr zahraničí kníže Metternich. V roce 1818 zdědil chudé kynžvartské panství se starým barokním zámkem a kromě vzpomínek na zničené rodinné majetky v Porýní už měl jen zrušený klášter benediktýnů ve švábském Ochsenhausenu a něco majetku, vyženěného sňatkem s hraběnkou Kaunitz. Nechyběly mu ale mimořádné schopnosti a ambice. Patřil k nejmocnějším mužům Evropy a v jeho rukou se sbíhalo složité předivo diplomatických nitek, za které dokázal obratně tahat. Když potřeboval starý kynžvartský zámek přestavět na reprezentativní letní sídlo, hledal peníze přímo u pramene - v bankovním domě Rothschildů ve Frankfurtu. Zakladatel rodinné dynastie Mayer Amschel Rothschild dal svým pěti synům brzy příležitost, aby prokázali své schopnosti. Jak se rodinný podnik rozrůstal, působil nejstarší syn Amschel nadále ve Frankfurtu, Salomon později ve Vídni, Nathan v Londýně, Carl v Neapoli a Jakob čili James v Paříži. Během napoleonských válek si rodinná dynastie vybudovala dokonalý kurýrní a informační systém v Evropě. Už 20. června 1815, pouhé dva dny po porážce Francouzů u Waterloo, dostal londýnský bankéř Nathan Rothschild pohotovou zprávu od svého agenta přímo z bitevního pole. Nathan na této cenné informaci okamžitě založil své bleskurychlé finanční operace na londýnské burze. Prodejem veškerých svých akcií "English Consul" předstíral, že Anglie v bitvě prohrála. Když ve všeobecné panice během několika hodin poklesla cena akcií na pouhých 5 centů, dokázal je zase všechny nakoupit a získal tak kontrolu nad "Bank of England" i anglickým hospodářstvím. Gigantický majetek Rothschildů se přes noc více než zdvacetinásobil.

Bankovní skupina rychle ovládla obchody s dluhopisy evropských států. V listopadu 1818 bratři zmanipulovali trh s francouzskými dluhopisy a vydělali další milióny. Frankfurtská banka poskytla vysokou půjčku Metternichovi na rakouské válečné reparace Francii. Rakousku půjčka zachránila státní rozpočet a upevnila přátelské vztahy mezi Salomonem a Metternichem. V roce 1816 propůjčil rakouský císař bratřím Amschelovi a Salomonovi titul svobodných pánů. Baron Salomon Rothschild se stal vůdčí postavou rakouského finančnictví. V roce 1820 půjčil Metternichovi na polní tažení za obnovení Království obojí Sicílie a platil i pobyt rakouských jednotek v Neapoli. Pro lepší zajištění kontroly nad financemi poslal mladšího bratra Carla do Neapole, aby tu zřídil pobočku frankfurtské banky. Také kancléř Metternich dostal od Salomona 23. září 1822 osobní půjčku 900 tisíc zlatých (asi 45 milionů euro), splatných s pětiprocentním úrokem na dvanáct let. O šest dní později dostalo všech pět bratří dědičný titul rakouských svobodných pánů. Sám Salomon stanul v roce 1826 v čele bankovního domu ve Vídni, Nathan byl jmenován rakouským generálním konzulem v Londýně a James v Paříži. Do roku 1842 půjčil Salomon Rakousku přes 200 miliónů zlatých. Jako první Žid dostal v roce 1842 vídeňské občanství, což mu založilo právo, zakoupit si pozemek. Koupil si hned několik zámků, pozemky a do deseti let se stal největším pozemkovým vlastníkem v Evropě. Král Ludvík Filip jmenoval Jamese Rothschilda za zásluhy o francouzskou měnu velkodůstojníkem Čestné legie. K zákazníkům Rothschildů už patřil Vatikán, vévodové z Parmy i z Toskánska. Metternichovi pomohla půjčka přestavěl zámek, investoval do svých velkostatků a nakoupil šperky, mince a umělecké sbírky za půl milionu zlatých. Rotschildům zase pomohly Metternichovy informace a kontakty. Když o padesát let později (v červenci 1876) přijel na Kynžvart Nathanův syn Nathaniel, byl už členem Dolní sněmovny britského parlamentů s dědičným titulem baronetta. Zapsal se do pamětní knihy kynžvartského zámku, který jeho rodina před lety pomohla financovat.