Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

V termínech 23.3., 24.3. a 27.3. - 31.3. prohlídka zámku v 13:00 z technických důvodů neproběhne.

Zavřít

Výlet na světovou výstavu

PhDr. Miloš Říha, 2004

Který národ by nechtěl čas od času důstojně a jaksi souhrnně představit svou řemeslnou a uměleckou tvorbu i jiným zemím a národům. Když si k tomu přičtete nebývalý rozvoj průmyslu a nových technologií před 200 lety, bylo opravdu jen otázkou času, kdy někdo přijde s nápadem uspořádat světovou výstavu.



První výstavy podobného druhu ještě nebyly tak úplně světové. Omezily se zpravidla jen na vlastní zemi a pár dalších pozvaných vystavovatelů. Už první průmyslové výstavy byly také obohacené o díla umělecká a připravila je Společnost pro podporu umění, výroby a obchodu v Londýně v letech 1756 a 1757. Ve střední Evropě byla první průmyslová výstava v roce 1791 v Praze (a proto byla o 100 let později slavná výstava jubilejní) a po ní následovaly v 1. polovině 19. století další podobné výstavy v Mohuči, Berlíně, Lipsku, Mnichově i jinde.

První světová výstava byla v roce 1851 v Londýně. Představili se na ní především vystavovatelé z Anglie a z britských kolonií, ale také z dalších zemí Evropy i ze zámoří. Na finanční úspěch londýnské výstavy navázaly v letech 1853-1854 méně významné průmyslové výstavy v New Yorku, další pak v roce 1855 v Paříži a v roce 1862 v Londýně. Novinkou této druhé londýnské výstavy byl jakýsi návrat o sto let nazpět v tvorbě malířské a sochařské. Na kontrastu zvýraznili vystavovatelé především pokrok moderního umění.

Světová výstava v Paříži v roce 1867 byla zcela jistě největším podnikem svého druhu, jaký byl do té doby uspořádán. Na ploše téměř 42 ha předvádělo přes 33 tisíc vystavovatelů a také počet 11 miliónů návštěvníků zůstal dlouho nepřekonán. Výstavní komplex navrhl inženýr Leplay v jakémsi paprsčitém uspořádání v budově oválného půdorysu na ploše 149 tisíc m2. Jednotlivé segmenty byly věnované vystavovatelským zemím a prstence pak spojovaly jednotlivá témata. Jistě vynikající myšlenka však ve svém důsledku zároveň nechtěně zdůraznila značné rozdíly mezi zeměmi: zatímco celé tématické úseky zůstaly u některých zemí prázdné a neobsazené, u jiných zemí byly zase přeplněné a nepřehledné.

Na světovou výstavu v Paříži se v roce 1867 vypravil i rakouský císař František Josef I. Kompletní seznam osob, tvořících jeho císařský doprovod, byl opravdu hodně dlouhý. Celý dokument o třech stranách byl pak pečlivě uložen v kynžvartském kabinetu kuriozit. Není divu, když vyslancem Františka Josefa I. u dvora francouzského císaře Napoleona III. v Paříži byl tehdy kynžvartský kníže Richard von Metternich - syn slavného kancléře.

Kníže Richard ostatně císaře na světovou výstavu sám doprovázel. Předem si také zakoupil za celých 100 franků abonentní vstupenku. Je to takový složený karton 9 x 6 cm, na jehož levé straně je fotografie s portrétem knížete Richarda, jeho jménem a abonentním číslem 6.020. I tuto vstupenku pak kníže zařadil do kynžvartského knížecího muzea.

Na světové výstavě v roce 1867 byla také poprvé vystavena zařízení, která se zabývala zvelebením běžného každodenního života - metody vyučování, kvalita bydlení, přístroje pro domácnost. Poprvé se zde také předváděla praktická výroba. V oddělení kulturních dějin byla první expozice dějin práce. To vše bylo zcela jistě velmi inspirativní i pro 37-letého císaře se spoustou nápadů a plánů, kterak zvelebit dědičnou monarchii. Ještě téhož roku císař přijal takzvané rakousko-uherské vyrovnání a později prosincovou ústavu, která významně přispěla k liberalizaci správního systému. Že to všechno pak za půl století dopadne úplně jinak, to tehdy ovšem císař ještě netušil.