Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnešní návštěvní doba

Akce Metternichova mineralogická sbírka se ze závažných zdravotních důvodů přesouvá na jaro 2020. Děkujeme za pochopení.

Zavřít

Bájný Achilleus na zámku Kynžvart

PhDr. Miloš Říha, 2004

Kdyby si každý turista odnesl domů kousek kamene z římské fontány Di Trevi či uvolněný nýt z Eiffelovy věže, nedopadlo by to asi s oběma památkami dobře. Naštěstí je podobná pozvolná demontáž obvykle zakázaná a většina disciplinovaných turistů také tento zákaz respektuje, protože je docela logický. Vždycky tomu tak ale nebylo, o čemž svědčí desítky předmětů z domnělých či autentických historických míst v kynžvartském zámeckém muzeu.

Některé exponáty pocházejí z míst známých biblických příběhů, jako například z Babylónu či z lokality, kde byla Sodoma a Gomora. Úlomek červeného mramoru z biblické hory Sion věnovala do muzea v prosinci 1855 hraběnka Carola Zichy Ferraris, která předmět údajně kdysi sama dostala od barona Prokesche. Voda ve sklenici pochází z Mrtvého moře a kus bílého mramoru ze zříceniny chrámu v údolí Josaphat u Jeruzaléma. Stříbrná mince Makabejských a otisk Davidovy pečeti na kusu olivového dřeva z Olivetské zahrady jsou však zřejmě spíše novodobé suvenýry.



Významný rakouský diplomat Anton von Prokesch-Osten (1795-1876) žil 36 let v oblasti východního Středomoří. V roce 1827 přijel do Egypta a shromažďoval kartografický materiál pro zmapování oblasti mezi Asuánem a druhým nilským kataraktem. O dva roky později se zúčastnil mírové mise do Svaté země a úspěšně zprostředkoval jednání mezi tureckým pašou a křesťany. Své zajímavé postřehy sepsal v knize "Cesta do Svaté země". V roce 1833 byl vyslán do Egypta, aby pomohl při složitých jednáních mezi sultánem a Muhammadem Alím. Kynžvartský kabinet kuriozit kancléře Metternicha pak tento diplomat obohatil mnoha novými přírůstky. Přivezl nilské bahno z Dolního i Horního Egypta, kousek kamene z velkého nilského kataraktu v Etiopii a zkameněliny z Mokattamu u Káhiry. Z antického Théseova chrámu v Aténách přivezl úlomek bílého mramoru. Z mramorů sedmi různých antických lokalit (Pentelicon, Korint, Athény, Sparta, Sais, Théby a Naxos) je sestaven dvouramenný svícen. Neznámý autor obrazu ze zbytků usušených rostlin použil rostliny dokonce s osmnácti různých lokalit antického Řecka, jako například z Achillova hrobu v Tróji, od pramene Hippokréné, který vytryskl pod kopytem zázračného oře Pegasa na hoře Helikón v Boetii, z Marathónského pole v Attice, z rodiště legendární básnířky Sapfó v Mathymnae na ostrově Lesbos, z hrobu mykénského krále Agamemnóna na Argolisu, z labyrintu, který vystavěl Daidalos pro krétského krále Mínóa na Krétě a z ruin Olympie, dějiště všehelénských her od r. 776 př.n.l.

Hrabě Choisseul Gouffier, bývalý císařský francouzský velvyslanec v Konstantinopoli, předal už roku 1802 chebskému katovi Karlu Hussovi skleněnou nádobku. Obsahovala popel z mohyly bájného hrdiny trójské války Achillea. Německý archeolog Heinrich Schliemann zkoumal historickou Tróju až o 70 let později (v letech 1871-1882 a v roce 1890). Předtím se homérská Trója lokalizovala nejčastěji jihojihovýchodním směrem od Hisarliku, do Bunarbashi. Za hrob Achillea se tak v roce 1802 považovala mohyla v předhůří Sigeum u úžiny Helléspontu, oddělující Chersonésos Thrácký od Malé Asie. Popel z tohoto Achillova hrobu je tedy už 200 let na zámku Kynžvart.

Další autentické suvenýry zavedou hosta kynžvartském zámku do antického Říma: cihla z římského Kolosea, kousek mramoru z termálních lázní římského císaře Caracally, či fragment sloupu Pompeiova sloupu v Alexandrii. Fragment ornamentu z mořské pěny z lázně Livie Drusilly, manželky císaře Tiberia Claudia a později i císaře Augusta a 51 kousků mozaiky z paláce císaře Hadriána v Pompejích jsou jen dalšími doklady sběratelské píle návštěvníků antických památek. Vykopávky v Pompejích probíhaly od roku 1718 a mozaiku si odtud odnesl a do kynžvartského muzea věnoval nadporučík Poso di Porco. Další kostky mozaiky pocházejí z kostela sv. Marka v Benátkách a jiné zase ze samotné kopule chrámu Hagia Sofia v tureckém Istanbulu. Jak je vidět, co nebylo dostatečně přibito, přilepeno či opatřeno hodně velkým řetězem, to se postupně stěhovalo do soukromých sbírek, muzeí a také na zámek Kynžvart. Dokonce i bájný Achilleus.