Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnešní návštěvní doba

Akce Metternichova mineralogická sbírka se ze závažných zdravotních důvodů přesouvá na jaro 2020. Děkujeme za pochopení.

Zavřít

Španělsko na Kynžvartu

PhDr. Miloš Říha, 2004

Docela pěkný kus španělské národní historie bychom dokázali poskládat z předmětů v kynžvartském kabinetu kuriozit. Jistě proto neuškodí takové malé opakování, co bychom třeba měli o našich evropských partnerech také znát.


V malé nenápadné krabičce ze světlé dýhy je kus lebky, několik kousků kostí a složený list papíru. Pisatel dopisu potvrzuje, že se jedná o ostatky španělského národního hrdiny El Cida a jeho ženy Ximene. Tento kastilský bojovník proti arabské expanzi, který žil v letech 1043-1099, se vlastně jmenoval Rodrigo Diaz de Vivar a přezdívku "El Cid Campeador" získal teprve po bitvě u Llantady - Španělé mu říkali "El Campeador" (bojovník) a arabští Maurové zase "Cid" (pán). Už v sedmnácti letech byl pasován na rytíře. Kastilský král Sancho byl krátce po svém jmenování zavražděn. Jeho bratr Alfonso se stal jeho nástupcem na kastilském trůnu. Dozvěděl se o loajalitě El Cida a vybavil ho soudní pravomocí. Provdal za něho svou neteř Ximene (Jimena de Vivar, 1051-1115) a později ho vyslal jako velvyslance do Sevilly, kde měl pro krále vybírat každoroční daň. El Cid se tam zapojil do konfliktu s Grenadou a později vedl trestnou expedici proti Toledu. Roku 1094 dobyl maurské království Valencii. Když 10. července 1099 zemřel, mnoho lidí ho oplakávalo jako národního hrdinu. Veršovaný hrdinský epos "Píseň o Cidovi" je nejstarší památkou španělské literatury.


Smrt jiného Španěla připomíná kus pohřebního rubáše Dona Carlose (1545-1568), nejstaršího syna krále Filipa II. španělského. Osud tohoto neuznaného následníka trůnu, uvězněného svým otcem, proslavila především veršovaná tragédie Friedricha von Schillera z roku 1787 a opera Giuseppe Verdiho z roku 1867. Není proto divu, že kus pohřebního rubáše v kynžvartském muzeu nesměl chybět.

Neuznaných následníků trůnu ale znala španělská historie víc. Byl mezi nimi také další Don Carlos - bratr krále Ferdinanda VII. a současník kancléře Metternicha. Hnutí karlistů se neúspěšně snažilo prosadit nástupnická práva tohoto Dona Carlose (1788-1855) v takzvaných karlistických válkách v letech 1833-1849. To se jim ale nepodařilo a namísto Dona Carlose z větve Bourbonů se španělskou královnou stala teprve tříletá královna Isabela. Politika byla prostě opět silnější a Metternichovi měl tuto epizodu připomínat dětský oděv snad čtyřletého Dona Carlose a modrý baret karlistů z roku 1837.

Vraťme se ale ještě na přelom 16. a 17. století. Ve Španělsku psal své divadelní hry tvůrce španělské národní dramatické tvorby a nejplodnější literární autor, Lope Félix de Vega Carpio (1562-1635). Když o 200 let později vévoda de Osuna věnoval rukopis divadelní hry "Comedia famosa de la reyna Maria" kancléři Metternichovi, nikdo nepochyboval o tom, že se jedná o jediný známý text této hry, zapsaný dokonce vlastnoručně samotným autorem! Dnes někteří badatelé pochybují o tom, že Lope de Vega Carpio napsal celý kynžvartský rukopis, snad jen podepsal něčí opis a vedle svého podpisu ještě připsal "orijinal". Jiní badatelé ale naopak považují kynžvartský unikát za jeden z největších literárních pokladů v zámecké knihovně. Celý rukopis byl v nedávné době digitalizován a brzy se podrobí novému zkoumání světových specialistů.


Další desítky knih v kancléřově kynžvartské knihovně vyprávějí o španělské národní historii a literatuře a podávají zprávy prvních cestovatelů z cest za poznáním španělské kulturní historie a přírody. Tyto knihy jsou převážně z 18. století, ale ještě dlouho pak byly často jediným pramenem informací o této krásné zemi. Je to kus Španělska na zámku Kynžvart.