Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnešní návštěvní doba

Akce Metternichova mineralogická sbírka se ze závažných zdravotních důvodů přesouvá na jaro 2020. Děkujeme za pochopení.

Zavřít

Vykopávky na břehu Rýna

PhDr. Miloš Říha, 2004

Starobylé město Mohuč na břehu Rýna bylo už v římské době místem mimořádného významu. Od roku 13 př. n. l. zde byl tábor římských legií a později se římské "Mogontiacum" stalo jedním ze tří největších vojenských, správních, obchodních a uměleckých středisek severně od Alp (těmi dalšími byl Kolín nad Rýnem a Trevír). Po roce 1800 zahájil Friedrich Lehne systematické archeologické výzkumy a budování sbírek. V práci pokračovalo Sdružení pro výzkum rýnských dějin a starožitností, založené v roce 1844. Konzervátor tohoto sdružení Ludwig Lindenschmit se stal významnou odbornou kapacitou. V roce 1852 pomohl založit Římsko-germánské centrální muzeum jako výzkumný ústav a restaurátorské pracoviště mezinárodního významu.

V březnu 1857 provedlo Sdružení pro výzkum rýnských dějin a starožitností v Mohuči archeologický výzkum, při kterém byly na dobytčím trhu v Mohuči v hloubce 18-19 stop (tj. asi 570-600 cm) odkryty bohaté římské nálezy - římské sandály, kousky kůže a vlněné tkaniny, nástroje, tři římské mince a řada dalších nálezů.



Kníže Metternich měl k Mohuči odjakživa velmi blízko; vždyť někteří z jeho předků patřili v 17. století mezi mohučské arcibiskupy a kurfiřty (Lothar Friedrich a Karl Heinrich). Poslední roky svého života (zemřel 11. června 1859 v 86 letech) trávil často na Kynžvartu, stranou evropské politiky, obklopen vzpomínkami na svá slavná léta. Také jeho zámecký kustod - správce sbírek kynžvartského zámeckého muzea prof. Paul Rath, měl dobré kontakty s ředitelem mohučského Sdružení, dr. Wittmannem. To byl zřejmě rozhodující důvod, proč se velké množství mohučských archeologických nálezů dostalo na zámek Kynžvart. Vedle 25 zbytků starořímských vlněných látek z mohučského nálezu a zbytků kůže z římských sandálů obohatil kynžvartské sbírky i kus révy vinné, 10 různých listů, mechů, peří domácí drůbeže z doby římské. Dr. Wittmann nechal pro Kynžvart pořídit i sádrový odlitek železného meče a odlitek modelu levé nohy s římským sandálem.

Nebyly to zdaleka jediné archeologické nálezy, které putovaly na Kynžvart. V jiné kapitole jsme si vyprávěli o egyptských mumiích nebo vykopávkách z Pompejí, proto si dnes připomeňme některé nálezy středoevropské. Z pohřebiště u Halberstadtu (blízko Magdeburgu) pocházejí dva kamenné sekeromlaty z doby kamenné, nalezené roku 1818. V okolí uherského Székesfehérváru (Stoličný Bělehrad, Alba Regia) v knížecí správě Huzaghalm našli roku 1894 rolníci při orbě u obce P. Both v nevelké hloubce asi 30 bronzových předmětů - ozdobné kruhy (tzv. armilla), meče, hroty kopí, víko nádoby i kusy surového bronzu z mladší doby bronzové. Některé jsou dnes v Národním muzeu v Budapešti, ale většina na zámku Kynžvart. Ze staroslovanského pohanského pohřebiště v Budyšíně v Horní Lužici věnoval roku 1819 Gustav Fiedler z Freibergu na Kynžvart dvě hliněné popelnice - nádoby na uložení spálených ostatků staroslovanských mrtvých. Bronzový srp pochází z Moravského pole (v Rakousku). Hliněná urna byla nalezena roku 1888 na pusztě Sarisop v Uhersku a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat.

Co vedlo knížete Metternicha a jeho potomky k zájmu o pravěké a starověké památky pro zámecké muzeum? Byl to romantický zájem o minulost, hlubší historické znalosti, nebo třeba jen touha vyrovnat se císařským sbírkám ve Vídni? Trochu víc nám o tom prozradí výstřižky z novin a časopisů, které si kníže Metternich systematicky nalepoval na prázdné listy silných svazků pamětních knih. Svědčí o velmi ambiciózním a poučeném sběrateli, který část svého majetku ukládal do kolekce unikátů. Muzeum se stalo vyhledávaným cílem výletů významných osobností a lázeňských hostů z Mariánských a Františkových Lázní. Tak to fungovalo i za kancléřova syna, knížete Richarda. Jak to bylo dál - o tom zase příště.