Kynžvart

Evropské kulturní dědictví

Dnešní návštěvní doba

Od 10. září platí pro návštěvníky povinnost nosit roušky v interiérech památek.

Zavřít

ZÁMECKÉ SBÍRKY

Umělecké sbírky na kynžvartském zámku tvoří přirozenou součást reprezentativních interiérů. K nejcennějším dílům bezesporu patří čtyři pozdněgotické deskové oltářní obrazy německého malíře Bernarda Strigela (1460/1461-1528) z roku 1510, představující Legendu o nalezení ostatků sv. Kříže. Kynžvartské deskové obrazy patří k vrcholným dílům Bernarda Strigela. Pocházejí snad z kláštera v Ochsenhausenu, který kancléřův otec, kníže Franz Georg von Metternich, získal v roce 1803.

Ve sbírkách je i renesanční francouzská tapiserie s loveckým výjevem z roku 1560 a několik renesančních a raně barokních portrétů. Významnou část své umělecké sbírky měl kancléř Metternich ve vídeňské vile. V roce 1906 byla tato kolekce (32 malířských děl, 155 miniatur a 29 mramorových plastik, bust, podstavců, reliéfů a dekorativních váz) vystavena v Uměleckohistorickém dvorním muzeu. Autory početných portrétů byli nejznámější malíři období Vídeňského kongresu - Sir Thomas Lawrence, Sir Joshua Reynolds a François Gérard, vynikající miniaturisté Daffinger a Kriehuber. Některé mramorové plastiky (například "Amor a Psyché") jsou z římského ateliéru Antonia Canovy (viz Muzeum příběhů Létající sousoší), reliéfy jsou dílem Bertela Thorwaldsena (zapůjčeny a vystaveny v NG), další skulptury a busty vytvořili Christian Rauch, Pietro Fontana, Pompeo Marchese, Giuseppe Pisani a Pietro Tenerani. Jedná se o vynikající příklad unikátní sbírky 36 mramorových klasicistních skulptur. V roce 1908 byla tato umělecká díla převezena na Kynžvart (viz Muzeum příběhů Černá ovce Metternichů). Převezeny byly zároveň i empírové dekorativní vázy a podstavce z malachitu, porfyritu, alabastru a mramoru.

Kancléřova knihovna na zámku Kynžvart patří mezi nejvýznamnější šlechtické knihovny v České republice (viz Muzeum příběhů O jednom pozdním létu). Knihovna encyklopedického charakteru obsahuje přes 12 tisíc titulů ve 24 tisících svazcích. Mezi 160 rukopisy je například i unikátní zlomek Pěti knih Mojžíšových z přelomu 8. a 9. století. 230 prvotisků ve 145 svazcích představuje jednu z největších sbírek prvotisků u nás.

Základem knihovny se stala pozůstalost po trevírském arcibiskupovi a kurfiřtovi Lotharovi von Metternich (1551-1623). Lothar tuto knihovnu odkázal svým pěti synovcům, kteří získali kynžvartské panství v roce 1623. Během válečných událostí v roce 1794 však byla většina knihovny v porýnském Koblenzi nenávratně ztracena. Zbytky rodinné knihovny významně obohatily nejcennější rukopisy a vzácné tisky z klášterní knihovny zrušeného benediktinského kláštera ve švábském Ochsenhausenu (asi 4 tisíc svazků kynžvartské knihovny). Sekularizovaný klášter získal kancléřův otec Franz Georg jako náhradu za ztráty na Rýně. Kníže Klemens von Metternich nechal knihovnu někdy po roce 1818 převézt do Vídně a po dokončení renovace kynžvartského zámku pak po roce 1835 instalovat v novém zámeckém křídle.

Kromě nejstarších církevních textů a děl ze světské i církevní historie najdeme v knihovně díla historická, biografická, heraldická, numismatická, knihovnu antických autorů, přírodovědnou literaturu, literaturu lékařskou, muzikologické publikace, encyklopedická díla, atlasy, cestopisy, popisy mimoevropských zemí, gramatiky různých orientálních jazyků, soubor publikací z historie knihy a knihtisku, díla filozofická i hermetická, práce věnované církevnímu i civilnímu právu, politice, diplomacii, ekonomice, exaktním i technickým disciplínám, matematice, fyzice, chemii, mineralogii, botanice, zoologii, agronomii, ale i architektuře, teorii a dějinám výtvarného umění. Bez nadsázky lze říci, že téměř každý specialista najde v knihovně základní literaturu k historii svého oboru.



Mezi 17 rukopisy z 12. století jsou v knihovně dva vzácné vlastnoruční listy sv. Bernarda z Clairvaux. Kromě biblických a liturgických knih, homiliářů a theologických pojednání najdeme mezi nejstaršími rukopisy i díla filozofická (aristotelovský konvolut) a spisy právnické. Iluminovaná výzdoba žaltáře ze 13. století patří mezi nejskvostnější díla kynžvartské knihovny. V rukopisu "Legenda sanctorum" ze 14. století byl objeven i rukopis "Utrpení sv. Vojtěcha" od Bruna von Querfurt a kázání o sv. Gorgoniovi, jehož autorem byl právě sv. Vojtěch. Ze 14. století je i dvousvazkový bohatě iluminovaný rukopis "Histoire de France". Často citovaný je rukopis Magdeburské kroniky z roku 1525, stejně jako rukopis španělského spisovatele a dramatika Felixe Lope de Vega Carpio (viz Muzeum příběhů Španělsko na Kynžvartu).

Ze sbírky prvotisků stojí nepochybně za zmínku Kosmografie Hartmanna Schedela nebo první vydání tištěné Aristofanovy "Comoedie". Prvotisk "Soliloquium…" od Huga de Sancto Victore byl v 19. století mylně považován za tisk Johanna Gutenberga. Všechny středověké rukopisy, prvotisky a většina starých tisků byly bohužel v 19. století nově převázány. V původní vazbě se tak uchovalo jen šest kodexů. Základní soupis fondu kancléřovy knihovny dokončil v letech 1845 až 1853 zámecký knihovník Heinrich Schiel. Autorský a věcný katalog v osmi svazcích se zachoval, stejně jako pozdější inventáře rukopisů, prvotisků, map, plánů a grafických listů.

Součástí zámecké knihovny je také hodnotná kolekce asi 8 tisíc kusů uměleckých grafických listů, vytvořených zejména technikou mědirytiny, ocelorytiny a litografie. Tato sbírka nejrůznějších žánrů a technik je dále doplněna i o kaligrafické ukázky různých typů písma, ocelové raznice, měděné desky, zkušební tisky a některé objevné typografické zkoušky.

V zámecké jídelně je instalován unikátní zrcadlový mosazný zlacený stolní servis, vyrobený koncem 18. století pařížskou firmou Thomire. Tento luxusní servis dostal kníže Richard Metternich.

Zámecká kaple sv. Antonína z Padovy je z roku 1833. Při klasicistní přestavbě byl inventář z původní barokní kaple darován okolním obcím - barokní kříž a původní varhany do Dolního Žandova, dřevěné vyřezávané plastiky sv. Jana a Panny Marie pak do kaple sv. Anny v sousední obci Stará Voda. Nový hlavní oltář zámecké kaple byl v letech 1824-1832 postaven ze zbytků mramorů chrámu sv. Pavla za hradbami (San Paolo fuori le mura) - jedné z nejstarších římských bazilik, která vyhořela v roce 1823. Oltář nechal pro kancléře Metternicha zhotovit papež Řehoř XVI. a spolu s ostatky sv. Bonifáce ho vybavil mnohými výsadami, jak se uvádí v originální papežské dedikační listině (viz Muzeum příběhů Kynžvartský sv. Bonifác). Svatostánek oltáře je doplněn mosaznými plastikami sv. Petra a Pavla.

Hlavní oltářní obraz představuje Vidění sv. Antonína z Padovy. Namaloval ho vídeňský malíř Anton Petter v roce 1832. Pozdně empírová mramorová plastika Anděla Strážce s dítětem se nachází vedle oltáře. Naproti oltáři visí obraz Snímání z kříže od padovského barokního malíře Lucy Giordana (1632-1705). Z oken oratoře visí erbovní korouhve kancléře Metternicha a jeho třetí manželky. První mše se v obnovené zámecké kapli sloužila v červenci 1833, za přítomnosti württemberské královny. Až do roku 1957 byly v zámecké kapli poutní Antonínské mše. V srpnu 1999 znovu vysvětil zámeckou kapli František Radkovský, biskup plzeňský. Mše svatá zde byla po dlouhých 42 letech. Zároveň byla od roku 2000 obnovena tradice poutní mše sv. Antonína.

Kabinet kuriozit patří mezi nejstarší veřejně přístupná muzea v Evropě. Jeho vznik je spojen s osobností posledního chebského kata Karla Hussa (1761-1838) - viz Muzeum příběhů Poprava na hradu Loket. Sbírky mincí, přírodnin a historických kuriozit tohoto významného regionálního badatele a filozofa se staly základem zámeckého muzea.

Numismatická sbírka Karla Hussa (původně 7 109 mincí - viz Velká loupež na zámku Kynžvart) byla rozšiřována dalšími akvizicemi kancléře Klemense a jeho syna, knížete Richarda. Jedinečný numismatický materiál řadí tuto sbírku 11 tisíc exemplářů mezi nejvýznamnější v republice. V souboru 2 tisíc antických mincí převažuji ražby římské. Kmenovým jádrem kolekce jsou však mince a medaile z pozdního středověku až raného novověku, zejména z tolarového období. Převahu tvoří šlechtické, městské a církevní ražby z území Německa. Okrajově jsou zastoupeny mince a předmincovní platidla orientální. Patrné jsou přitom společenské a diplomatické kontakty knížete Metternicha s místokrálem Egypta (viz Muzeum příběhů Mumie od místokrále Egypta a Jak se staví Suez).


Součástí Kabinetu kuriozit je několik desítek osobních předmětů známých historických osobností - cestovní hodinky krále Matyáše Korvína a jeho zlatý prsten se 3 diamanty a 4 rubíny, zlatý pečetní prsten polské královny Marie Sobieské, kord Ludvíka XIV., turecký amulet lorda Byrona (viz Muzeum příběhů Amulet lorda Byrona), hřeben Marie Terezie, modlitební knížka francouzské královny Marie Antoinetty (viz Muzeum příběhů Poselství popravené královny), dětský oděv Dona Carlose (viz Muzeum příběhů Španělsko na Kynžvartu), pontifikální střevíc papeže Řehoře XVI., převlečník vévody Wellingtona, celá kolekce vycházkových holí - například ministra Talleyranda nebo císaře Františka I. (viz Muzeum příběhů Vycházka s rákoskou), rukavice popraveného mexického císaře Maxmiliána (viz Muzeum příběhů Mexické dobrodružství), nevykouřená cigareta císaře Napoleona III. a jeho dýka, kterou byl ozdoben na maškarním plese (viz Muzeum příběhů Dýka od císaře Napoleona III.), tamburína císařovny Evženie, psací stůl a křeslo Alexandra Dumase staršího s jeho poznámkami a podpisy (viz Muzeum příběhů Romeo a Julie od Dumase), posmrtný otisk jeho pravé ruky, rukopis partitury Richarda Wagnera s věnováním kněžně Paulině von Metternich (viz Muzeum příběhů "Maulína" a Richard Wagner), rukopisy a podpisy celé řady osobností.


Muzeum obohatily i archeologické nálezy z řeckých a římských antických lokalit - vykopávky z Pompejí (viz Muzeum příběhů Starožitnosti z Pompejí), drobné předměty z Mexika, z Peru a zejména staroegyptské památky, které dostal kancléř Metternich v roce 1826 od Muhammada Alího, osmanského místokrále Egypta (viz Muzeum příběhů Mumie od místokrále Egypta) - mumie egyptského kněze Kenamona, strážce pokladu faraóna Thutmose III. (18. dynastie, 15. stol. př. n. l.) a mumie kněze Pentahutrese (21. dynastie, 11. stol. př. n. l.). Obě mumie spočívají v původních dřevěných rakvích s bohatě zdobenými víky s malovanými texty a symbolickými ornamenty. Kolekci doplňují kousky tkaniny obinadel, amulety a další součásti hrobové výbavy a kousky papyru s hieroglyfy.

Z 11. století pocházejí relikvie španělského národního hrdiny Cida a jeho ženy Ximene (viz Muzeum příběhů Španělsko na Kynžvartu), z roku 1334 pak relikvie papeže Jana XXII. Úlomek rakve císaře Karla V. je v nádherném relikviáři. Ve sbírce je medailon s kadeří vlasů císaře Napoleona I., kadeř císařovny Marie Terezie, vlasy vévody Wellingtona, Ludwiga van Beethovena, Luigiho Cherubiniho, Gaspara Spontiniho, císaře Františka I. a dalších známých osobností.

Další exempláře byly získány z domnělých či autentických historických míst - sem patří například kus cihly z babylónské věže, kámen z míst, kde byla Sodoma a Gomora, úlomek kamene z jeruzalémského chrámu, kousek dřeva z lodě římského císaře Tiberia, fragment ornamentu z lázně Livie Drusilly, kostky mozaiky kostela sv. Marka v Benátkách a jiné mozaikové kostky z kopule chrámu Hagia Sofia v Istanbulu. Z míst tureckého vojenského tábora v době obležení Vídně v roce 1683 jsou například dýmky z mořské pěny a orientální amulety (viz Muzeum příběhů Kolem Vídně se kouřilo).

Hodnotu mnoha předmětů tvoří jejich autentické spojení s konkrétní historickou událostí. Připomínají se lokální tragedie i události světových dějin; své místo zde má kus lidské kůže vozky, který zahynul při neštěstí v Praze v roce 1782, stejně jako tapety z vězení Marie Antoinetty se vzkazem francouzskému národu (viz Muzeum příběhů Poselství popravené královny), standarta z doby Velké francouzské revoluce, karabina a kartáčová střela z bitevního pole bitvy u Lipska, nebo jiná kartáčová střela z bitevního pole u Waterloo. Nevybuchlá bomba z atentátu na císaře Napoleona III. je zřejmě jediným zachovaných funkčním exemplářem z celkem deseti kusů zkonstruovaných pro anarchistu Orsiniho (viz Muzeum příběhů Století objevů). Konec kancléřovy politické dráhy připomíná granátová koule, která vletěla do jeho pracovny během bombardování Vídně v říjnu 1848.

Muzejní katalogy a inventární knihy, v nichž jsou pečlivě popsány jednotlivé exponáty i jejich původ a přesné místo uložení v příslušné vitríně, se dochovaly do dnešních dní. Jsou zdrojem cenných informací a byly rovněž základem obnovené autentické instalace. Zpracování původních dobových muzejních katalogů, originálních rukopisných inventářů a dokumentů nyní pomáhá osvětlit původ a historii mnoha pamětihodných starobylých či exotických kuriozit a vrátit jim jejich dávno zapomenutý příběh (viz Muzeum příběhů).

O další doplňování Kabinetu kuriozit se významně zasloužil i kancléřův syn, kníže Richard. Ve sbírkách najdeme například vstupenku na světovou výstavu v Paříži v roce 1867 (viz Muzeum příběhů Výlet na světovou výstavu), dopisy holubí pošty a kus chleba z obležené Paříže (viz Muzeum příběhů Paříž v obležení).

Mnohé kuriozity dokládají technický pokrok nebo řemeslnou zručnost svých tvůrců. Do této skupiny patří několik desítek řezaných kamejí z onyxu, karneolu a dalších polodrahokamů, gemy (viz Muzeum příběhů Prstýnek s kamejí), zlaté prsteny, brože, přívěsky a jehlice s brilianty, perlami nebo polodrahokamy, pečetidla a pečetní prsteny (viz Muzeum příběhů Zpečetěno karneolem), dřevěná tabla s plaketami a reliéfními portréty ze skla, sádry, vosku, litiny, porcelánu a dalších materiálů, miniaturní portréty a historické výjevy - například rozsáhlá kolekce replik antických gem a kamejí autora L. Pichlera (viz Muzeum příběhů Prstýnek s kamejí), sádrové plakety z dílny Antonia Canovy a Bertela Thorwaldsena, nejstarší daguerrotypy, dokonce včetně exempláře s věnováním L. J. M. Daguerra Metternichovi (viz Muzeum příběhů Nejstarší fotografie kynžvartského zámku), optické přístroje a dioramata, konstrukční model transatlantického telegrafního kabelu atd. (viz Muzeum příběhů Století objevů a Co je to stinteroplastika).

Mezi kuriozitami z Orientu (viz Muzeum příběhů Harémové šaty pro kynžvartskou kněžnu) je například kompletní oděv japonského samuraje, oštěpy z Jávy, kyje se žraločími zuby z tichomořských ostrovů, čelenka čínské nevěsty, koruna náčelníka kmene Dajáků (viz Muzeum příběhů Suvenýry z cest a expedicObrázky z Brazílie a S fregatou kolem světa), kompletní arabské jezdecké sedlo egyptského místokrále i s pouzdry na pistole (viz Muzeum příběhů Mumie od místokrále Egypta), písek ze tří pouští a řada přírodních kuriozit z dalekých zemí (viz Muzeum příběhů Co roste v Rudém moři).

Kolekci mučicích nástrojů doplňují popravčí meče chebského kata (viz Muzeum příběhů Poprava na hradu Loket), historické zbraně (viz Muzeum příběhů Husitský palcát Jana Žižky), přilby, helmy a čepice významných evropských regimentů (viz Muzeum příběhů Halapartny z výprodeje).