Kynžvart

oficiální webová prezentace státního zámku

Dnes zavřeno

9. a 10. prosince jsou na zámku Kynžvart otevřeny pouze Vánoční prohlídky od 13:00 do 16:00 hodin a od 18:00 začínají Adventní koncerty.

Zavřít

August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království Českého, XIII., Plzeňsko a Loketsko

opis: © PhDr. Miloš Říha, kastelán zámku Kynžvart v letech 1992-2015, 2004

Kynžvart hrad

strana 59

Mezi Chebem a Planou táhne se lesnaté pohoří, na jehož úpatí leží městečko Kynžvart, nový zámek knížecí a několik jiných o sobě stojících stavení. Nad samým městečkem vybíhá z téhož pohoří vysoký ostroh, na němž někdy hrad stával. Hradiště vypíná se do znamenité výšky, je na tři strany strmé a podobá se ze západní strany homoli. Stará cesta ke hradu vede vedle kostela k nynějšímu hřbitovu a pak pozvolna v hlubokém údolí mezi hradištěm a sousední horou až skorem k vrchu, kde ostroh s výšinou souvisí. Tu býval hluboký příkop, kterým se stával hrad, rozdělený na hrad a předhradí, nepřístupným. Na počátku předhradí stálo vedle brány čtverhranaté věžovaté stavení, z něhož jen základy zbyly. Za tím následuje nevelký planý dvorek, za kterýmž byl vyšší a rozsáhlejší stupeň hradu. Část tato totiž byla oddělena od předešlé vysokou a silnou hradbou a přístup nemohl býti po rovině, nýbrž jedině po schodech. K této hradbě přistavěno bylo čtverhranaté stavení, z něhož také jen základy zbyly. Ostatek předhradí jest nerovné zelené místo, v němž se kromě popsaného ještě jedno stavení kamenné nacházelo.

Zadní hrad oddělen byl od předhradí hlubokým, ve skále vytesaným příkopem; kromě toho na všech ostatních stranách objat byl též příkopem, za nímž se násep zdvihal. Příkopy a náspy pomalu se zarovnávají, ale jsou posud hluboké; zejména příčné příkopy jsou ještě tak hluboké a strmé, že se jimi nechodívá jako v jiných zříceninách, nýbrž obchází se po pěšinách na boku hradiště. Po bráně, kterou se do hradu vcházelo, ano i po hradbě, ve které se nacházela, není ani známky. Jí se vstoupilo do úzkého parkánu, který čtverhranatý hrad zadní na všech stranách obkličoval a nyní podle skrovných zbytků zdí sotva znatelný jest. V severozápadním rohu bývala velká věž nepravidelných základů; vnitřek býval nepravidelný čtverhran, ale severní venkovská strana jest zaokrouhlena, tak že z té strany vypadá jako kulatá. Dosud jest tu hluboké vězení, do něhož se zločinci spouštěli z horní místnosti, k níž byly dvéře ve výšce tohoto stavení. Za dotčenou branou byla jiná brána, která také zašla a sotva znáti jest. Jí se přicházelo do zadního dvora neb placu, nyní od napadaného kamení a rumu nerovného trávníku, za nímž se vypínal palác na jižním konci hradu. Kromě nízkých zdí zbyl z něho jediný kus na západní straně, ještě třetího poschodí dosahující, ale vylámaný a rozrušený, jako všechny části Kynžvartu, jež ode dávna bývaly vydatným lomem. Že se v tomto stavení ještě v 16. a 17. století bydlilo, dokazuje jeho úprava a zbytky omítky. Sice ani tu ani jinde není ani nejmenší známky uměleckého díla. Ku konci 18. stol. byly tu ještě pěkné zříceniny, ale když tehda východní zeď se sřítila, tu i jiné části bořeny, tak že dnes z Kynžvartu nezbylo nic jiného nežli jeho pěkná, pyšná poloha.

Kynžvart postaven jest od nějakého našeho krále jako hrad pomezní, o čemž již původní jméno jeho Kunigeswart (králova stráž) svědčí. (1) Kromě toho měl Kynžvart velký význam jako místo, kde se clo vybíralo a odtud odvozují také pojmenování prostory před hradem na východní straně (Mautwiese) a potoku pod hradem tekoucího (Mautbach). K dotvrzení tohoto vzácného práva pozdější páni z Plavna
strana 60:
(asi v 15. stol.) padělali dva listy, totiž jeden, jímž král Přemysl vymyšlenému Jindřichovi z Kynžvartu a budoucím jeho vysazuje silnice, a druhý (1387, 22. Decb.), jímž král Vácslav Jindřichovi z Plavna dovoluje koupiti Boršengryn a Kynžvart a clo potvrzuje. (2) Králové záhy dali Kynžvart v manství, a první známý rod, který jej držel, měl na štítě šraňk k zavírání silnice a psal se po hradě Hertenberku. V l. 1287 a 1290 připomíná se z téhož rodu Tut z Kynžvartu, jenž měl několik synů, totiž Tuta, Alberta, Englharta, Ekarta a Jindřicha, kteří se po r. 1305 často připomínají, držíce kromě Kynžvartu drobné statky v okolí. Tut měl syna Vítka (obyčejně Vicl, Viclin), který v l. 1361-1370 v Žandově bydlíval, a Albert syna Gumperta (1361-1370). Od jiného bratra pocházeli bratří Jaroslav (1317-1335) a Englhart, z nichž onen měl syna Jaroslava (1361-1372). (3) Držitelé z tohoto rodu loupíce z něho upadli v posledních letech, když král Jan panoval, v nějakou půtku, pro kterou hrad jich Kynžvart dobyt a zbořen. Protože držitelé ok. r. 1349 zase hrad stavěli, poručil Karel Chebským, aby takové jich počínání všemožně zamezovali. (4) Statek drželi naposled Englhart, Vítek, Gumpert a Jaroslav. Ok. r. 1360 prodal Englhart svůj díl Albrechtovi Nothaftovi, jenž se pak s ostatními od r. 1361 jako podací pán v Lomnici vyskytuje. Nothaft držel hradiště s panstvím a Arnonsgryn, manství Leuchtenberské, Vítek Žandov, který prodal, a Habart a Jaroslav části městečka. Ti s Nothafty r. 1372 faráře do Kynžvartu podávali. Albert byl před r. 1370 zemřel, zůstaviv syny Albrechta, Petra a Hanuše. Ti prodali r. 1373 hradiště Kynžvartské s městečkem, lesy a mýty a statek Arnonsgryn Boršovi z Oseka, (5) jenž pak ostatek od Kynžvartských přikoupil. Zápověď stavěti na Kynžvartě dobře se pamatovala; proto tu Boreš nestavěl a kdykoli přijel, bydlíval na tvrzi Arnonsgryně, kterou byl ok. r. 1374 ve hrad přestavěl a Boršengryn pojmenoval. Zemřel ok. r. 1385, zůstaviv syny též Borše řečené. Starší z nich Boreš prodal hrad Boršengryn, městečka Kynžvart a Žandov s vesnicemi a clem r. 1392 Zikmundovi Hulerovi, podkomoří. (6) Tento byl tu jen tři léta pánem a vyměnil si r. 1395 tento statek s Hynčíkem Pluhem za hrad Orlík. Král Vácslav povolil Hynčíkovi r. 1398, aby si postavil obydlí na hoře Hunigsverd, ale tak, aby ten nový hrad k potřebám královským otevřen byl. (7) Tehda hrad založen tak, jak se z části v hlavních zdech posud spatřuje.

Hynčík připomíná se ještě r. 1400 v březnu jako spolupatron kostela Lomnického, ale asi v týž čas prodal Boršengryn a Kynžvart Janovi lantkrabí Leuchtenberskému, který ho však dlouho nepodržel, nýbrž hned Jindřichovi z Plavna zastavil. Podle tajné úmluvy, kterou Jindřich roku 1402 dne 22. února s Vilémem markrabí Míšenským učinil, měly tomuto Boršengryn a Kynžvart ve všech jeho válkách otevřeny býti a kdyby je lantkrabí vyplatil, měl Jindřich za ty peníze Urbach koupiti. (8) K vyplacení již nedošlo, a Kynžvart dlouhá léta zůstal v držení rodu Plavenského.

Jindřich zemřel před rokem 1414. V nebytí jeho spravoval Kynžvart jeho syn Jindřich mladší a r. 1410 zejména podával faráře ke kostelu Kynžvartskému. (9) Kromě Kynžvartu držel v Čechách i Bečov a Bochov. Roku 1418 zdvihl se proti králi Vácslavovi, pomáhaje pánům z Oseka, ale když hrady jeho Hasištein a Štědrá dobyty, sám jel do Prahy vyprosit si milosti. Dobrotivý král neublížil mu na životě, ale dal jej úřadu Staroměstskému do vězení. Když pak král zemřel, propustila jej rada na tu výminku, že bude držeti se stranou podobojí, jakož i na dotvrzení toho téhož dne podobojí přijímal. Ale byv na svobodě, postavil se na stranu krále Zikmunda a nepřátel kalicha, a proto korouhev jeho více než dvě léta na pranýři Staroměstském visela. Jindřich pak se zapsal roku 1422 s pány kraje Plzenského proti podobojím, kterýž zápis obnoven r. 1426 způsobem proti nim příkřejším. (10) Služba a vděk, které tím činil straně pod jednou, byly nemalé; tím totiž byl usnadněn r. 1427 válečný návrh Zikmundův, za kterýmž se veškeré německé vojsko mělo soustřediti v Plzensku a opírati se tudy o hrady skrze husity ještě nedobyté. (11) Za to se mu podobojí mstili, r. 1430 dobyvše útokem města Plavna a pobivše obránce, kteří se nechtěli poddati. Jindřich smrti a zajetí ušel jen tím, že se zavřel na Kynžvartě, a když vítězné vojsko, poplenivši krajinu za Chebem, ke Kynžvartu přitáhlo, zachráněn jest jen tím, že pro hojnou kořist na vozích nechtělo před hradem ležeti a raději domů pospíchalo. (12) Nákladným a zbytečným válčením byl Jindřich tak zaveden, že skorem všechny statky své rozzastavil. Jakousi náhradou za to bylo, že jej Zikmund jmenoval r. 1425 říšským hofrychtéřem a r. 1426 mu dal purkrabství Míšenské v léno, avšak tento dar byl osudným proto, že se stal příčinou dlouhých nechutí mezi Saskem a rodem Plavenským, v nichž tento konečně podlehl. Asi v ty časy udělil Jindřich městečkům Kynžvartu a Žandovu svobodu, aby obyvatelé o statcích svých řídili. (13)

strana 61

Jindřich zastavil asi r. 1435 Kynžvart zeti svému Hynkovi Krušinovi ze Švamberka, manželu dcery své Markéty. Z počtů Chebských lze seznati, že tu Krušina již r. 1430 přebýval. Jeho úředníci Petr z Volsperka, hejtman, a Jetřich Hofer, fojt, pomáhali Jindřichovi, když se zdvihal k válce se Sasy, aby opanoval purkrabství Míšenské. (14) Roku 1448 s manželkou Markétou a synem Bohuslavem městečkům a vesnicím na panství obnovil právo, aby o svých statcích říditi mohli. (15) Také se Hynek, jsa hejtmanem kraje Chebského často v této krajině a též na hradě Kynžvartě zdržoval. (16) Roku 1449 přijda na hrad pro pilné své potřeby, odtud 2. července zprávu dával Oldřichovi z Rosenberka o nových úmyslech nepřátelských sousedních Němcův a o radách knížete Otty Bavorského, kteří jemu země knížecí v poručenství podávali. (17) Ostatně hrad a panství za nepřítomnosti pánovy svěřeny byly Mikuláši Ucháčkovi z Kračína, jenž odtud válčil s Bedřichem vojvodou saským. Mezi oběma učiněno pak jest radou vojvodovým Matesem Šlikem smíření, a Bedřich potvrdiv je roku 1450, 10. června slíbil, že výpověď Matesovu bude zachovávati. Nedlouho však potom počal se Jindřich hlásiti k dědictví svému. Roku 1454 totiž pohnal týž Jindřich Hynka Krušinu, Markétu, manželku jeho a Bohuslava, syna jich, do soudu dvorského, „že drží svú mocí jeho sbožie hrad Konigsvart s jeho příslušenstvím, ku kterémuž sboží má lepší právo po otci svém Hendrychovi dobré paměti“. Půhon ten k souzení ani na soud dvorský nepřišel, nýbrž oba vzavše před se přátelstvo přirozené svolili ke smlouvě. (18) Škoda, že výminek té smlouvy neznáme, toliko víme, že Bohuslav ze Švamberka, syn Hynkův, všechna práva a listy na zboží Kynžvartské a Boršengrynské r. 1454 u komise k tomu nařízené ukazoval, a že nedlouho potom Jindřich Plavenský zase Kynžvartu nabyl, a r. 1464 městečkům na panství právo pivo vařiti udělil. (19)

Roku 1465 nastal Jindřichovi II. spor s many vlastními, kteříž jeho i syna jeho Jindřicha obžalovali u krále; král Jiří co vrchní jejich pán lenní odsoudiv je nálezem 2. ledna r. 1466 v Praze vyneseným, propůjčil Plavno knížatům Saským, svěřil jim provedení svého nálezu a tím potrestal spolu vzpouru jejich co zápisníků jednoty panské. Nicméně se udržel Jindřich na Kynžvartě, ale postoupil ho synu Jindřichovi, jenž potvrdil roku 1471 městečkům a vesnicím staré výsady. (20) V bojích potom vedených od knížat Saských k domožení se Plavna podařilo se jim zajmouti staršího pána, kteréhož propustili r. 1476 z vězení jen za postoupení jim netoliko Plavna, nýbrž i zámků jeho v Čechách. Proti tomu měli ovšem námítky netoliko mladý Jindřich Plavenský, nýbrž i král Vladislav jako vrchní pán manský. Sporné tyto věci po mnohých vyjednáváních podány konečně ke dni 21. Dubna 1482 na slavný sjezd do města Mostu a přijeli tam netoliko knížata Saští s předními šlechtici a radami svými, ale i král Vladislav s nejvyššími úředníky a pány zemskými i s drahným komonstvem. Na sjezdu tomto důležitém a památném stalo se dne 2. maje konečné narovnání, kteréhož zjednalo Čechům i Sasům na mnohá léta sousedství pokojné a přátelské. Mimo věci obsahu státoprávního pojistil král knížatům země i statky jich, a mezi těmi také panství Plavenské, začež knížata 5. května odřekli se k ruce Vladislavově zápisu na 20.000 fl. rh., jejž od něho měli, k ruce pak pana Jindřicha z Plavna všeho práva k Bečovu, Kynžvartu a Hartenšteina v Čechách, (21) zároveň přidal král Plavenským hrad Breitenštein v Hoř. Falci a zapsal zboží Toužimské s 6 vesnicemi k držení do 4 životův a Andělskou Horu.
strana 62:
Téhož také roku koupil Jindřich město Slavkov a Schönfeld. Vedle dřívějších zápletek měl r. 1487 soudy s Jeronymem Šlikem z Holiče, hejtmanem kraje Loketského, an chtěl, aby manové hradu Kynžvartu nebyli souzeni před právem manským pánů, Plaveských, Loketským. (22) On byl poslední z rodu svého pánem na Kynžvartě a nepodržel panství tohoto ani do smrti své. Hrad náš totiž na konci 15. století dostal se v držení Šliků, a r. 1491 se Jenonym a Kašpar Šlikové o něj rovnali. (23) Pak byl v držení Jana z Gutšteina. Ku konci r. 1509 zmocnil se bratr Jindřich úkladem a násilím hradu Kynžvartu a zde jal nejmladšího svého bratra Volfa, kterýž ale ušed šťastně, přijel do Prahy, a 2. ledna r. 1510 všichni bratří, jižto byli ještě v kázni králově za příčinou předešlého odbojnictví a uražení královského důstojenství, dostavili se na hrad Pražský, kdežto na králův rozkaz vězněni jsou. Král, chystaje se dobývati Kynžvartu zase, skrze Ladislava ze Šternberka dal se s nimi ve vyjednávání, aby postoupili jemu práv svých k Tachovu a Kynžvartu. Po krátkém namítání bratří zůstali na tom, že obou hradův králi postoupí. Již přede dnem 20. ledna byl Ladislav ze Šternberka v skutečném držení Kynžvartu k ruce králově. (24) Tuť tedy se dostal hrad náš opět v držení koruny a komory královské.

V držení komory Kynžvart dlouho nezůstal. Ještě za živobytí krále Vladislava zastaven jest Hanušovi a Hynčíkovi bratřím Pluhům z Rabšteina v 9000 fl. Hynčík držel pak hrad sám a dosáhl toho při králi Ferdinandovi, že mu ho nechal do života a protože hrad na stavení sešlý byl, r. 1530 do 200 fl. prostavěti dovolil. Po smrti Hynčíkově dědil jej Hanuš a zase r. 1531 na něm život obdržel. Když však král velice toužil po vyplacení Kladska a k tomu peníze sháněl, připůjčil Hanuš nových 2000 fl. a tak se svolením sněmu mu zápis na Kynžvart stvrzen (r. 1534) a při tom i rozšířen na strýce jeho Kašpara. (25)

Hanuš držel hrad také v sousedství hrad Bečov a ještě některá jiná panství. Zemřel r. 1537 dne 14. srpna v Praze a pohřben jest u sv. Víta v Praze v kapli Berkovské. Synovec a dědic jeho Kašpar Pluh z Rabšteina držel panství jen 10 let a nic více. V Šmalkaldské válce vyznačil se jako vůdce vojska stavovského proti Ferdinandovi I. a boje se trestu po bitvě Mühlberské (r. 1547) utekl do ciziny, po čemž ihned mu vzaty všechny jeho statky a připojeny ke komoře královské. (26) Po několika letech, totiž r. 1554, 20. září zastavil a zapsal císař Ferdinand panství Kynžvartské s týmiž výminkami, jak je n. Pluhové drželi, bratřím Jindřichovi, Zdeňkovi a Joachymovi ze Švamberka (27) a těmto pánům také stavové r. 1574 na sněmě Pražském shromáždění povolili jistý počet peněz na opravu a stavbu starého již sešlého hradu. Roku 1562 totiž byl stav jeho tak chatrný, že bylo potřebí celé části vybourati a znova stavěti, ale jak pozdější průběh svědčí, jen málo se udělalo. Z bratří těchto nejmladší Jáchym seděl na Kynžvartě, byl král. purkrabí ve Chebě a presidentem komory České r. 1570-1574; zasnoubil se poprvé s Anežkou hraběnkou Šlikovnou († r. 1572), jež mu porodila syny Jiřího Petra, Jan Šebastiana a Arnošta Kašpara; v druhém loži měl manželku Sibyllu hraběnku Šlikovnu, vdovu po Hynkovi ze Švamberka a na Milevště, s kterouž zplodil jediného syna Jana Sigmunda (jenž již r. 1575 zemřel). Jáchym zemřev v Praze 10. prosince 1574, pochován jest v rodinné hrobce na Švamberce, bratří jeho Jindřich a Zdeněk stavše se nyní samostatnými držiteli panství Kynžvartského potvrdili hned po svém nastoupení (r. 1575, 10. srpna) městečku pod hradem výsady předešlými držiteli udělené. Později spravovali rytíři Jan Vejkart, hejtman na Kynžvartě, a Kryštof z Globen a na Těšově, co poručníci soudem zemským panství Kynžvartské kolik let k ruce sirotkův po Jáchymovi zůstalých.

Ze sirotků svrchuřečených zemřel Arnošt Kašpar, let svých ani nedosáhnuv, ostatní podědili strýce své Jindřicha a Zdeňka, dostavše po nich Švamberk, Bezdružice a Třebel. (28) Od Švamberkův postoupen jest zápis na Kynžvart dobrou volí Hanušovi Šebastianovi z Cedvic na Libšteině, radě nad apelacími a purkrabí na Chebě († r. 1585), po kterémž pak následoval bratr jeho Kryštof Jindřich. Tento pán držel Kynžvart po Švambercích v 18.900 tolařích (mimo to, co bylo povoleno na postavení), císař Rudolf však r. 1597 zápis pod jinými výminkami obnovil. Napřed připsáno jest Kryštofovi 11.100 tolarův, pak jest Kynžvart znova zastaven jemu a toliko dvěma nejstarším synům na 3 životy tak, že po uplynutí těch tří životů držitelé přijavše sumu zápisnou v celku 34.000 tolarů mají Kynžvartu komoře královské postoupiti. Také to vymíněno jest, kdyby se mělo zboží vyplatiti, že strana straně má rok napřed o tom dáti věděti. (29)

Po smrti Kryštofově († 1606) synové jeho Kryštof Jindřich a Jan Kryštof drželi Kynžvart. Kryštof držel též se strýci svými zboží Bezvěrovské, a oba bratří koupili r. 1615 od Kryštofa a Jaroslava Hofmanův z Mynychshofu 4 lidi ve vsi Kornau. (30) Kryštof přidržel se povstání proti Ferdinandovi II. a z pokuty propadl panství Kynžvartské na 35536 kop. odhádané. Zemřel r. 1621. (31)

strana 63

Zdá se nám však, že to stálo prozatím jen na papíře a že se hrad náš nacházel delší čas v rukou strany Falcké. Aspoň krátký čas po bitvě Bělohorské byla zde posádka nepřátelská a nejv. vachtmistr císařský Christian Ilow ze Stříbra psal 1620 mezi 8-18 listopadem opatovi Tepelskému, že císařští zvítězili, „že císařská armáda jedla sv. -Martinskou hus v Praze“ a končí: „těm na Slavkově a Kynžvartě měla by se dodati tato novinka, a jestli se brzy na něčem neustanoví, budou mečem a ohněm nuceni.“ (32) Zdá se však, že se posádka na starém, sešlém hradě dlouho nedržela.

Místodržitel Karel z Lichtenšteina postoupil r. 1622 a zastavil r. 1623, 27. května panství kynžvartské v 40.000 kopách Janovi Reichartovi z Meternichu, kantorovi kapitoly Mohucké na jeden rok. Zástava byla prodloužena, a konečně roku 1629, 19. července císař nařídil, aby bylo panství témuž Reichartovi a celé rodině dědičně dáno a postoupeno. (33) Tudíž prodali r. 1630, 10. Dubna komisaři královští zámek Kynžvart s městečkem a všemi vesnicemi, též vsi Větší a Menší Hleďsebe (Sieh dich für) a Dreihacken (které byly konfiskovány Bartolomějovi z Širntingru) Janovi Reichartovi proboštovi kapitoly Mohucké, Karlovi, biskupu v Trevirách, Emerichovi, kapitularovi kapitoly Trevirské, Paderbornské a Verdenské, Vilémovi, rytíři řádu sv. Jakuba JMC. radě, komorníku, radě kurfiršta Trevirského, a Lotarovi, radě kurfiršta Trevirského, a vrchnímu v Montabauru, vše bratřím Meternichům za 66.114 fl. r. (34)

Hrad Kynžvart byl tehdá opuštěn a poněvadž Cedvicové v domě při městečku bydlívali, Meternichové zůstávali raději v krajinách Porýnských daleko od vlasti České a sem nikdy nepřicházeli, z té příčiny na sídla svá venkovská, ustavičně scházející, málo útrat a nákladův věnovali. Třicítiletá válka konečně i nejlepší úmysly, hrady sešlé opravovati pokazila a mnoho sídel starých zmařila. Když Švédové, vedeni generálem Vranglem, byly (1647) město Cheb oblehli a dále do kraje postupovati chtěli, osadili sedlo Kynžvartské i s hradem nad ním a kázali v okolí nynější vesnice Alteschanz třem neb čtyřem stům sedlákův mohutné hradby kopati, načež se svou hlavní silou u Tachova položili. Po šarvátkách u Třeble a Teplé přitáhli císařští až k Chebu; ani se připravovali k obléhání města, přitáhl 23. října velitel Plzenský, nejvyšší Lavon de la Corona s 500 jezdci a 7000 arkebuzíry před hradbu čili šance kynžvartské a ze dvou kusův a 2 hmoždírův tak rázně do nich házeti počal, tak že Švédové tam se nacházející, po dva dni se udatně bránivše, v pátek 25. října o čtvrté hodině odpoledne se císařským na milost a nemilost poddali. V rukou císařských zůstalo pak sedlo několik měsícův; když pak na počátku Dubna r. 1648 švédský velitel Chebský, nejvyšší Koppy, s 1200 muži přes Císařský les pronikl, ihned zřízena jest baterie děl na vrchu severovýchodně od hradu ležícím, jenž se posud Švédskou šancí jmenuje, a odtud na hrad tak usilovně střílelo, že se za tři hodiny i s šancí a veškerou posádkou Švédům v moc dostal. Bohužel starý hrad při dobývání tomto ohněm se vzňal a vyhořel. To byla smrtelná rána pro starou budovu a odnášení později lepšího kamene, dříví a jiných ještě potřebných věcí podobalo se jen zohavení mrtvoly. Náhradou za shořelé sídlo vystavěl si hrabě Filip Emerich Meternich v letech 1681-1691 nový zámek.

Literatura k historii - seznam      

Poznámky:
1: Pomůckou: Urban, Gesch. der Städte Königswart und Sandau.
2: Knížecí archiv Šlaický. Pečeti jsou pravé, listy jsou padělány. Padělání stalo se snad proto, že si králové užitek ze cla ponechávali, i když Kynžvartu nedrželi.
3: Gradl, Mon. Egrana, lib. conf.
4: Gradl, Gesch. des Egerlandes.
5: Archiv říšský Mnichovský.
6: Kníž. arch. Šlaický.
7: Archiv č. II. 200, 201.
8: Archiv Drážďanský.
9: Lib. conf.
10: Roku 1426 a 1429 byl fojtem na Kynžvartě Mikuláš Fras (Mittheil. X, 12, Palacký, urk. Beitr. II. 67, 76, arch. Chebský).
11: Palacký.
12: Bartošek. Že již r. 1429 byl strach před husity, viděti jest z listů, které fojt Fras Chebským posílal.
13: Zmínka v listu r. 1448.
14: Arch. Drážďanský.
15: Arch. Kynžvartský.
16: Arch. český III. 378.
17: Palacký, urkund. Beiträge p. 9.
18: DD. 19, str. 238. Jidřich zemřel r. 1446.
19: Arch. Kynžvartský.
20: Tamže. Šíře o Plavenských B. Schmidt, Burggraf Heinrich IV.
21: Palackého děje V.a, str. 212-213.
22: Arch. č. VI. 559. Hejtmany byli: r. 1469 Osvald Pos a r. 1496 Martin Hozlaur. (Arch. Chebský a Teplský.).
23: Arch. gub., S 16-51.
24: Palackého děje České V.b, 166-167, arch. Třeboňský. Jan držel Kynžvart již roku 1508. (Arch. Chebský.)
25: Rukopis Roudnický, reg. Královská.
26: R. 1548 byl tu hejtmanem Kunc z Kočova (Arch. zámku Tachova).
27: Arch. gub.
28: Milter, Beschr. der böhm. Privatmünzen, str. 540.
29: Poppe’s Reichsleben (Něm. Dsky dvorské) I. 186 a III. 162 atd. Arch. gub.
30: DZ. 137. F 20. .
31: Bílek, Děje konf.
32: Mittheilungen d. V. f. G. D. D. 1863, II. 43.
33: Poppe, III. 169-172.
34: DZ. 143. M 15. Urban, str. 99.